Oddělení pozdního socialismu a postsocialismu

Oddělení zkoumá politickou, sociální a kulturní proměnu české a československé společnosti posledních tří dekád. Překračuje pomyslnou hranici roku 1989, která neproduktivně odděluje historiografii státního socialismu od sociálně-vědní reflexe post-socialismu. Historizuje hlavní současná témata (parlamentní demokracie, ekonomická transformace, konzumní kapitalismus, europeizace, environmentalismus, změny politických či národních identit, korupce) tím, že se ptá po jejich pramenech, vývojových možnostech a limitech v delším časovém kontinuu od pozdního socialismu osmdesátých let do současnosti. Oproti systémovému pohledu většinové sociálně-vědní literatury zdůrazňuje diachronní vývojovou osu a perspektivu jednotlivých historických aktérů, ať už individuálních či kolektivních. Vedle časové bariéry roku 1989 usiluje také o překročení úzké národně-historické perspektivy a zkoumané jevy chápe jako výsledek širších (středo)evropských procesů.

Badatelské zaměření oddělení v sobě zahrnuje dvě hlavní, rozsáhlá pole dosavadního historického a sociálně-vědního výzkumu, která se však doposud v českém, ale nejenom českém prostředí vyvíjela do značné míry samostatně a jejich vzájemná komunikace nebyla dostatečná. Jde jednak o historický výzkum doby pozdního státního socialismu, který respektoval časovou hranici roku 1989 a demokratické revoluce jako svůj pomyslný chronologický limit, a jednak o sociálně-vědní výzkum období tzv. demokratické transformace, který tentýž rok naopak chápal jako počátek, pomyslný bod nula svého odborného zájmu. Ambicí a snahou oddělení je tuto pochopitelnou a uznávanou hranici překračovat a propojit obě základní badatelské perspektivy. Takový přístup umožňuje nejen historizovat demokratickou revoluci roku 1989 v Československu a středovýchodní Evropě, ale potenciálně otevírá nové otázky a perspektivy pro pochopení pádu státně socialistické diktatury i povahy nově ustaveného demokratického kapitalismu.

Historický výzkum oddělení přirozeně navazuje na dosavadní výsledky zkoumání doby předlistopadové diktatury a demokratické opozice vycházející z práce ÚSD ale i dalších domácích i zahraničních pracovišť. Podobně čerpá z bohatých výsledků specializovaných sociálních věd, jako je sociologie, politologie či ekonomie v oblasti tzv. transitologie a využívá je v rámci své vlastní metody historické analýzy, která s relativně hlubší dějinnou perspektivou zdůrazňuje oproti systémovému pohledu většinové sociálně-vědní literatury diachronní osu událostí a perspektivu jednotlivých historických aktérů, ať už individuálních či kolektivních. V neposlední řadě práce týmu navazuje na předcházející výsledky výzkumu ať už jednotlivých pracovníků či větší části týmu.

Jednou z klíčových otázek a společným jmenovatelem mnoha dílčích výzkumných projektů oddělení je otázka po pramenech, předpokladech, vývojových možnostech a limitech československé a české liberálně kapitalistické demokracie po roce 1989. Vzhledem k povaze procesů rozpadu komunistického panství a následné europeizaci středoevropského prostoru vrcholící přístupem většiny zemí regionu do EU v roce 2004 je zřejmé, že tyto otázky musí být zkoumány nikoliv v soudobých dějinách dosud převažující národně-historické perspektivě, nýbrž v širším středoevropském a evropském kontextu. Každé konkrétní historicky vzniklé demokratické společenství je výsledkem střetávání a spolupůsobení univerzálních nároků a principů demokratického řádu s kulturně-historickými determinantami daného historického vývoje. Cesta jak se přiblížit k porozumění konkrétní dějinné formě demokracie v našem případě české resp. středoevropské je reflexe těchto historických podmínění, ať už mají obecnější, či zcela partikulární charakter.

Členové oddělení

vedoucí: Kopeček Michal
Gjuričová Adéla, Olšáková Doubravka, Roubal Petr, Sommer Vítězslav, Spurný Matěj, Suk Jiří, Tučková Michaela, Zahradníček Tomáš

Současné projekty a badatelské priority oddělení

Disent a post-disent

Část týmu oddělení (M. Kopeček, J. Suk, T. Zahradníček) v současné době pokračuje ve výzkumu tématu disentu a post-disentu v Československu a střední Evropě. J. Suk je řešitelem grantového projektu „Československý disent jako duchovní, kulturní a politický fenomén v čase normalizace, revoluce a transformace“, který se věnuje československému disentu a jeho společenské rezonanci a recepci od ro. 1969 do r. 2000. Cílem je analyzovat disent před listopadem 1989 v rámci šířeji pojatých společenských vztahů: se státní mocí, s oficiální kulturní obcí, s většinovou českou a slovenskou společností i se západní a východní politikou a veřejným míněním. Dále prozkoumat systematicky „druhý život“ disentu po r. 1989, kdy byl přijat jako morální vítěz nad diktaturou, avšak v reálné politice byl jeho vliv limitovaný. Snahou výzkumné skupiny je však zhodnotit, jak bývalý disent v první dekádě post-komunistické transformace ovlivnil – v pozitivním i negativním smyslu – demokratický politický diskurz, politickou kulturu i českou historickou paměť.

Expertní a technokratické vládnutí v pozdním socialismu a post-socialismu

Největším týmovým projektem je v současnosti problematika tzv. expertního a technokratického vládnutí v pozdním socialismu a kontinuit mezi tímto obdobím a dobou (neo-)liberální ekonomické politické a společenské transformace po roce 1989. Toto téma v současnosti výrazně rezonuje v mezinárodním bádání pozdního socialismu resp. rané demokratické transformace ve střední a východní Evropě v 90. letech 20. století. Současně zařazuje československý případ do širšího kontextu vývoje poválečné modernity, pro jejíž historiografii je interakce mezi politickou mocí a expertním věděním jedním z klíčových témat.
V. Sommer, a M. Spurný řeší od počátku roku 2015 výzkumný projekt „Cesta k technokratickému socialismu: Politika a koncepty řízení společnosti v Československu (1953–1975)“, tj. v období od nástupu destalinizace do ustavení konsolidačního režimu po roce 1968. Tento projekt zkoumá genezi technokratického vládnutí v socialistickém Československu. Na příkladu několika oblastí expertní činnosti sleduje v delší časové perspektivě dva navzájem provázené historické procesy: etablování technokratických mechanismů vládnutí a expertizaci politiky ve státním socialismu.
Na to navazuje příbuzný výzkumný projekt týmu „Expertní kořeny postsocialismu: 1980–2000“ (A. Gjuričová, M. Kopeček, P. Roubal, M. Spurný, projekt je řešený ve spolupráci s Ústavem českých dějin FF UK), který se věnuje analýze forem postsocialistického vládnutí, jejich legitimizací po roce 1989 a jejich expertních kořenů v předcházejícím období. Usiluje o historizaci současné sociálně-vědní i politické diskuze o údajné neoliberální hegemonii, která měla nahradit státně socialistické režimy po jejich zhroucení. Vychází z předpokladu, že to, co se nazývá „neoliberální vládnutí“, bylo umožněno nikoliv jen importem západních politických a kulturních vzorců, nýbrž také řadou intelektuálních, mentálních i socio-kulturních kontinuit s dobou pozdního socialismu. Právě tyto předpoklady a hypotetické kontinuity v době trvání „dlouhé systémové změny“ (cca 1980–2000) jsou hlavním předmětem studia týmového projektu.

Soudobé dějiny parlamentarismu

 

Soudobé environmentální dějiny

Tematické weby

Košík