Oddělení dějin idejí a konceptů
Oddělení rámcově vychází z metodologie intelektuálních dějin (intellectual history), dějin konceptů (history of concept) a dějin vědy (history of science). Zabývá se vývojem myšlení o státě, politice a společnosti jakož i proměnami a vývojem vědy. Důraz je kladen na vývoj politického, sociálního a vědeckého myšlení po roce 1945 do současnosti, avšak vzhledem ke střednědobému charakteru předmětu zkoumání se výzkum často dotýká i „starších“ období moderních a nejnovějších dějin. Mezi hlavní témata práce oddělní v posledních letech patřila stadia a proměny marxistické ideologie a způsoby „vládnutí“ ve státním socialismu (od ortodoxie po revizionismus resp. reformní hnutí), dále procesy „expertizace vládnutí“ a růst vlivu technokracie, ale také rozvoj alternativních idejí opoziční „kontrakultury“ a myšlení disentu jako předpoklad demokratické revoluce 1989. V neposlední řadě patří mezi důležitá badatelská témata historická analýza tuzemského přejímání a etablování (neo-)liberálních konceptů před i po roce 1989.
Součástí oddělení je Centrum pro dějiny vědy, jež se dlouhodobě zabývá dějinami moderní české a československé vědy a zejména některými základními tématy: profesionalizací, institucionalizací a internacionalizací vědy, vývojem vědeckých disciplín a vědeckého myšlení obecně od 19. století do současnosti.
Členové oddělení
vedoucí: Kopeček Michal
Andělová Kristina, Babička Martin, Hadravová Alena, Hermann Tomáš, Holub Ondřej, Kostlán Antonín, Pehe Veronika, Skořepa Václav, Slavík Matěj, Sommer Vítězslav, Suk Jiří, Šimůnek Michal
Současné projekty a badatelské priority oddělení
Disent a post-disent
Část týmu (M. Kopeček, J. Suk, T. Zahradníček) v současné době pokračuje ve výzkumu tématu disentu a post-disentu v Československu a střední Evropě. J. Suk je řešitelem grantového projektu „Československý disent jako duchovní, kulturní a politický fenomén v čase normalizace, revoluce a transformace“, který se věnuje československému disentu a jeho společenské rezonanci a recepci od ro. 1969 do r. 2000. Cílem je analyzovat disent před listopadem 1989 v rámci šířeji pojatých společenských vztahů: se státní mocí, s oficiální kulturní obcí, s většinovou českou a slovenskou společností i se západní a východní politikou a veřejným míněním. Dále prozkoumat systematicky „druhý život“ disentu po r. 1989, kdy byl přijat jako morální vítěz nad diktaturou, avšak v reálné politice byl jeho vliv limitovaný. Snahou výzkumné skupiny je však zhodnotit, jak bývalý disent v první dekádě post-komunistické transformace ovlivnil – v pozitivním i negativním smyslu – demokratický politický diskurz, politickou kulturu i českou historickou paměť.
Expertní a technokratické vládnutí v pozdním socialismu a post-socialismu
Dalším výzkumným polem týmu je problematika tzv. expertního a technokratického vládnutí v pozdním socialismu a kontinuit mezi tímto obdobím a dobou (neo-)liberální ekonomické politické a společenské transformace po roce 1989. Toto téma v současnosti výrazně rezonuje v mezinárodním bádání pozdního socialismu resp. rané demokratické transformace ve střední a východní Evropě v 90. letech 20. století. Současně zařazuje československý případ do širšího kontextu vývoje poválečné modernity, pro jejíž historiografii je interakce mezi politickou mocí a expertním věděním jedním z klíčových témat.
V. Sommer a M. Spurný řeší od počátku roku 2015 výzkumný projekt „Cesta k technokratickému socialismu: Politika a koncepty řízení společnosti v Československu (1953–1975)“, tj. v období od nástupu destalinizace do ustavení konsolidačního režimu po roce 1968. Tento projekt zkoumá genezi technokratického vládnutí v socialistickém Československu. Na příkladu několika oblastí expertní činnosti sleduje v delší časové perspektivě dva navzájem provázené historické procesy: etablování technokratických mechanismů vládnutí a expertizaci politiky ve státním socialismu.
Na to navazuje příbuzný výzkumný projekt týmu „Expertní kořeny postsocialismu: 1980–2000“ (A. Gjuričová, M. Kopeček, P. Roubal, M. Spurný, projekt je řešený ve spolupráci s Ústavem českých dějin FF UK), který se věnuje analýze forem postsocialistického vládnutí, jejich legitimizací po roce 1989 a jejich expertních kořenů v předcházejícím období. Usiluje o historizaci současné sociálně-vědní i politické diskuze o údajné neoliberální hegemonii, která měla nahradit státně socialistické režimy po jejich zhroucení. Vychází z předpokladu, že to, co se nazývá „neoliberální vládnutí“, bylo umožněno nikoliv jen importem západních politických a kulturních vzorců, nýbrž také řadou intelektuálních, mentálních i socio-kulturních kontinuit s dobou pozdního socialismu. Právě tyto předpoklady a hypotetické kontinuity v době trvání „dlouhé systémové změny“ (cca 1980–2000) jsou hlavním předmětem studia tohoto badatelského projektu.