Nekrolog: Odešel sociolog a politický myslitel

PhDr. Karel Hrubý (9. 12. 1923 – 6. 6. 2021)

Opustil nás vzdálen své vlasti ve svém druhém domově, jejž mu od září 1968 poskytla švýcarská Basilej, v požehnaném věku 97 let, ale do posledních dnů zůstával v čilém kontaktu se svými přáteli a kolegy. Po válce vystudoval filozofii, sociologii a češtinu, v roce 1955 byl v politickém procesu odsouzen na deset let, po amnestii v roce 1960 mohl být zaměstnán jen jako dělník, v roce 1968 se zapojil do obnovy sociálně demokratické strany. V exilu působil v předsednictvech exilové sociální demokracie a Rady svobodného Československa, jako přední organizátor Československé společnosti pro vědy a umění a vedoucí redaktor jejího čtvrtletníku Proměny. Jeho pozdější reflexe komunistické diktatury, podložené bohatou životní zkušeností, vyznačuje obdivuhodná osobní integrita, zásadovost postojů a ryzí gentlemanství v polemikách. Odešel živý člověk, který se stal inspirací několika generacím. Jeho četné texty, které nám zůstávají, mají tu vzácnou vlastnost, že toho, kdo jim porozumí, zavazují pro jeho vlastní život. Přes několikanásobně naplněný život Karla Hrubého po zprávě o jeho smrti rozhostil se ve mně hluboký smutek. // Tomáš Hermann (pro ČTK)

Pana Karla Hrubého jsem výrazněji poznal v momentě, kdy kolega Tomáš Hermann přinesl rukopis jeho dílčích pamětí a já se ujal úkolu editovat je. Síla jeho výpovědi o dělnickém synkovi, který se nejprve stal oblíbeným pedagogem, pak vězněm komunistického režimu, bytostným sociálním demokratem a ve vězení oporou mnohých (to neříká on přímo, ale to se ze vzpomínek pozná), mě opravdu oslovila. Pak bylo osobní setkání, úžas nad člověkem, který trval na tom, že člověk musí nosit kůži na trh i za druhé. Čtvrtletník Proměny v exilu, články v Soudobých dějinách po pádu komunistického režimu. Vyznání lásky k dříve zemřelé Valince. Tak dnes modlitba, i když on ji určitě  nepotřebuje. // Jaroslav Cuhra (pro ČTK)

Tematické weby

Košík