Soudobé dějiny 1-2 / 2014

Stalinské obrazy nepřítele / Stalinist Images of the Enemy

176 Kč

Koupit

Studie a eseje

Odrodilci, zrádci, vrazi v bílých pláštích

Obraz „Žida“ jako „nepřítele“ v propagandě pozdního stalinismu
Kateřina Šimová

V období vrcholného stalinismu (1948-1953) došlo k výrazné eskalaci protižidovských projevů sovětského režimu, často označované za „státní“ nebo také „oficiální“ či „stalinský“ antisemitismus. Předkládaná studie se pokouší tento vývoj postihnout prostřednictvím analýzy obrazu „Žida“ v dobové propagandě. Základní rámec pro tuto analýzu tvoří koncept „obrazu nepřítele“ jako jedné ze základních figur totalitárního ideologického kánonu, přičemž studie sleduje, jakým způsobem byl tento obraz naplňován významy spjatými s pojmem „Žid“. Za metodologický nástroj pro tuto analýzu autorka zvolila sémiotickou textovou analýzu, umožňující rozkrývat znakový charakter jazyka propagandy. Jejím předmětem pak jsou dvě propagandistické kampaně, které ve sledovaném období ovládly sovětský veřejný prostor. Jedná se o kampaň proti takzvanému kosmopolitismu z ledna až března 1949 a o takzvaný případ lékařů z ledna až března 1953. Zvolená metoda umožnila doložit protižidovské zaměření obou kampaní, které bylo dosud vyvozováno především z kvantitativních soupisů represivních zásahů proti konkrétním osobám židovského původu. Analýza významového pole obrazu „Žida“ pak odhaluje mechanismy, kterými byl díky mnohovrstevnatosti svého znakového charakteru využíván k odůvodnění vnitřní i vnější politiky sovětského režimu stejně jako k ospravedlnění jeho domácích i zahraničních problémů. V poslední části studie jsou pak vyvozené závěry aplikovány na dobový československý kontext.

„Miř přesněji!“

Korejská válka jako černý bod socialistického realismu
Vít Schmarc

Studie zkoumá reprezentaci korejské války jakožto zásadní události v tištěných médiích a literatuře československého stalinismu v letech 1950 až 1952. Zaměřuje se na specifika mechanismu produkování obrazu „nepřítele“ a „nepřátelského“ prostoru, analyzuje i vzájemnou interakci dobové publicistiky a poezie. Rozebírá klíčové fenomény, které tvoří pilíř dobového obrazu korejské války (figura vůdce, mytologie původu „nepřítele“) a usouvztažňuje je s obecnějšími mechanismy vytváření skutečnosti v první polovině padesátých let dvacátého století. Poukazuje přitom na vzájemné propojení a ovlivňování vyhrocené propagandistické rétoriky a básnické obraznosti. Studie materiálově čerpá z básnických sbírek, které obsahují verše reagující na válku v Koreji, z příležitostných básní, publicistických článků a karikatur publikovaných především na stránkách deníku Rudé právo a týdeníku Tvorba. Metodologicky navazuje na výzkumy ideologie jako systému reprezentace reálných podmínek existence (Louis Althusser, Slavoj Žižek) a na sémiotické analýzy kultury a společnosti období stalinismu (Vladimír Macura), které poukazují na velmi aktivní a produktivní vztah literatury a moci, jenž tvoří samotnou podstatu socialistického realismu jako systému (Katerina Clarková, Jevgenij Dobrenko).

Přes ambasády ke svobodě

Drama východoněmeckého exodu v roce 1989
Jakub Doležal

Studie usiluje souhrnně zmapovat hromadné pokusy občanů Německé demokratické republiky o emigraci na Západ prostřednictvím zastupitelských úřadů Spolkové republiky v hlavních městech socialistických zemí, především v Praze, východním Berlíně, Budapešti a Varšavě. Autor nastiňuje omezené možnosti a složitou situaci občanů, kteří žádali o trvalé vycestování z východního do západního Německa, a připomíná důležitou roli advokáta a Honeckerova pověřence pro humanitární otázky Wolfganga Vogela při zprostředkování těchto výjezdů a řešení krizových situací při pokusech o emigraci. Již roku 1984 se východoněmečtí uprchlíci ve větší míře uchylovali na zastupitelské úřady Spolkové republiky s cílem vynutit si emigraci. O pět let později uprchlická vlna dosáhla dosud nepředstavitelných rozměrů a jako jeden z faktorů významně přispěla k pádu komunistického režimu v NDR a potažmo ke konci existence východoněmeckého státu. Zlomovým momentem se stalo uvolnění hraničních kontrol a posléze otevření hranic mezi Maďarskem a Rakouskem během července až září 1989, jímž maďarská reformní vláda reagovala na stále rostoucí počet východoněmeckých uprchlíků v zemi. Honeckerovo vedení poté zamezilo cestování svých obyvatel do Maďarska, což však způsobilo masivní nápor tisíců uprchlíků na ambasády Spolkové republiky ve Varšavě, a zejména v Praze, kde v září nastala humanitární krize. Autor podrobně rekonstruuje vývoj těchto událostí včetně snahy zúčastněných stran o nalezení diplomatického řešení. Po nátlaku československého vedení Erich Honecker koncem měsíce ustoupil a smířil se s výjezdem několika tisíc uprchlíků z Prahy přes území NDR do Spolkové republiky. Jeho následný pokus vyřešit stále naléhavější problém uzavřením hranic i s Československem ale selhal a naopak posílil odpor občanů proti jeho režimu. Honeckerův nástupce Egon Krenz byl nucen opět uvolnit cestování mezi oběma státy, a když počátkem listopadu 1989 umožnil občanům NDR vycestovat přes Československo na Západ pouze na občanský průkaz, stal se z Berlínské zdi nefunkční relikt končící studené války.

Od nezištné kulturní výměny k prosazování národních zájmů

Koncepční proměny zahraniční kulturní politiky SRN a česko(slovensko)-německé kulturní vztahy
Petra Baštová

Studie analyzuje a hodnotí změny základních principů a priorit zahraniční kulturní politiky Spolkové republiky Německo od poválečné doby do současnosti, a to na základě komparace tří klíčových koncepčních dokumentů z let 1977, 2000 a 2011 a jejich zasazení do širšího kontextu německého politického a společenského vývoje. Hledá odpověď na otázku, co sledované změny vypovídají o celkovém vývoji německé zahraniční politiky i německé společnosti, jejího vnímání sebe sama a vyrovnávání se složitou minulostí. Výklad věnovaný jednotlivým koncepcím přitom prokládá stručný nástin a zhodnocení jejich důsledků pro vývoj česko(slovensko)-německých kulturních vztahů. Studie se inspiruje politologickými přístupy, tématu se ovšem věnuje z pohledu historika. Je možné ji zařadit k proudu, který je někdy označován jako „moderní“ nebo „nové“ politické dějiny.
V provedeném rozboru autorka ukázala, že principy, jež se v západoněmecké zahraniční kulturní politice prosadily během šedesátých a sedmdesátých let (rozšířené pojetí kultury, kultura jako „nabídka pro všechny“, důraz na rovnocennou vzájemnou výměnu), byly do značné míry obsaženy ještě v koncepci z roku 2000. V posledních letech však od nich Německo do určité míry ustupuje nebo je vykládá odlišně, což velmi zřetelně odráží koncepce německé zahraniční kulturní politiky z roku 2011. Výrazně vzrostl především důraz na německé národní zájmy, čímž se německý přístup přiblížil francouzskému a britskému. Studie tak podporuje tezi o „normalizaci“ německé zahraniční politiky v jednadvacátém století. Historický vývoj mezinárodních vztahů a také rostoucí vliv hospodářských zájmů na oblast zahraniční kulturní politiky zrcadlí mimo jiné i proměna regionálních priorit od jednoznačné orientace na Západ přes pozornost věnovanou transformující se střední a východní Evropě ke zvýšenému zájmu o hospodářsky se rozvíjející mimoevropské země.

Diskuse

Tři hlasy k jedné knize: Konfrontace, kontrasty, kontexty

KŘESŤAN, Jiří: Zdeněk Nejedlý: Politik a vědec v osamění (Praha – Litomyšl, Paseka 2012, 569 stran).

Křesťanův Nejedlý (s malým doplněním)

Petr Čornej

Autor hodnotí knihu Jiřího Křesťana, která v roce 2013 obdržela prestižní cenu Magnesia litera v oblasti „literatura faktu“, jako dosud nejpodrobnější, nejobsáhlejší, faktograficky nejspolehlivější a nepochybně nejlepší biografii Zdeňka Nejedlého (1878-1962). Připomíná některé tradované mýty, jež Křesťan díky téměř vyčerpávající heuristice a poctivému badatelskému přístupu dokázal vyvrátit. Mimořádně důkladně zpracoval zejména jeho osudy v první Československé republice a zcela nově pak ve válečném exilu v Sovětském svazu. Ve snaze o objektivitu si však podle Čorneje občas Nejedlého idealizuje a ve svém hermeneutickém přístupu „předporozumění“ (Vorverständnis) zachází až příliš daleko. Křesťana zajímá Nejedlý především jako občan a politik, téměř stranou ale ponechává Nejedlého-vědce, a to jako historika i muzikologa. Právě těmto stránkám jeho působení věnuje Čornej větší část své reflexe. Nastiňuje fáze jeho vědecké dráhy a pro dobu před první světovou válkou zdůrazňuje u něj prolnutí empiricko-kritické metody s duchovědnými podněty, jak se to zračí mimo jiné v jeho pracích o Richardu Wagnerovi a Gustavu Mahlerovi. Zamýšlí se nad jeho sbližováním s komunistickým hnutím mezi světovými válkami a nad tím, jak se projevilo v jeho vědecké práci po roce 1945, kdy začal zastávat vysoké politické funkce. Nejedlého snaha propojit historická a kulturní schémata založená v českém národním obrození 19. století se stalinským marxismem však podle Čorneje nepůsobila organicky ani přesvědčivě a na českou historiografii měla jen zanedbatelný vliv.

Nejedlý podaný „po nejedlovsku“

Miloš Havelka

Autor vyzvedává dvě zřetelné přednosti Křesťanovy rozsáhlé biografie, a to samotné úsilí věnovat se maximálně zevrubně důležité a dosud málo vyložené postavě českých moderních dějin, jíž Zdeněk Nejedlý byl, a snahu dostávat se Nejedlému „pod kůži“ s využitím mnoha často neznámých dokumentů osobní povahy. V jeho posouzení knihy však převažuje kritika, především teoretického a metodologického charakteru. Polemizuje s Křesťanovým rozhodnutím sledovat spíše Nejedlého jednání v různých situacích a vztazích než vývoj jeho názorů, neboť tím podle něj rezignoval na postižení hlubších souvislostí a kontextů tohoto jednání a ulpěl většinou na popisném výčtu faktů a detailů, pro jejichž hierarchizaci mu chybí formulace autorského hlediska významu a důležitosti. Ve svém podání tak podle Havelky jako by podlehl nectnostem pozitivistického přístupu historických prací právě Zdeňka Nejedlého. Křesťan sice řadu životopisných údajů o něm upřesnil či prohloubil, zůstal ale většinou v zajetí citovaných svědectví, aniž by cítil potřebu dešifrovat kontexty jejich vzniku. Ve svém sympatizujícím pohledu se přitom zastavuje před rozborem následků Nejedlého vlivu a rozhodnutí, takže portrét jeho osobnosti vyznívá nekriticky a omluvně. Navíc v něm citelně chybí postižení Nejedlého role ve vývoji české vědy. Jako zásadní nedostatek pak Havelka autorovi vytýká absenci prosopografické perspektivy, která by Nejedlého činy a dílo ukázala jako součást nebo reprezentaci obecnějších českých, případně i evropských kolektivních charakteristik a postojů své doby.

Co zbývá z (anti)mýtu Zdeňka Nejedlého

Doubravka Olšáková

Křesťanova biografie Zdeňka Nejedlého podle autorky provokuje k některým podstatným otázkám, které česká historiografie dosud nedokázala náležitě zpracovat. Nápadný je tu především rozpor mezi slabým reálným vlivem Nejedlého na veřejné dění, jak je s narůstající intenzitou sugerován Křesťanovým výkladem, a jeho obrazem v současné české společnosti, jenž díky rámcům kolektivní paměti přetrval všechny historické zlomy a v němž Zdeněk Nejedlý nabyl podoby jakéhosi „démona“ československé vědy a kultury v poválečném období. V prvé řadě se do něj zapsal svým konceptem českých dějin, který se stal nadlouho součástí učebních osnov, ale i svým protežováním Bedřicha Smetany jako „nejnárodnějšího“ českého skladatele nebo řízením českého školství po únoru 1948, vnímaným jako synonymum sovětizace. Bylo to však podle Olšákové právě Nejedlého ideologické pojetí českých národních tradic, které vyvolávalo odpor odborné veřejnosti a stimulovalo kritické bádání a formulaci odlišných náhledů na minulost. Křesťanovo uchopení „druhého života“ Nejedlého pak před sociology paměti klade například otázky, zda se v postoji české společnosti k jeho osobě promítala touha po kontinuitě předválečného a poválečného Československa anebo zda byl jeho výlučný kolektivní obraz odvozován spíše od prvorepublikového uctívání „tatíčka Masaryka“ či od „kultu osobnosti“ sovětského vůdce Stalina. Autorka konstatuje, že co do zpracování a koncepce textu ční Křesťanova biografie vysoko nad obvyklou českou historickou produkci, na závěr ale zpochybňuje Křesťanovu charakteristiku Nejedlého jako politika a vědce „v osamění“.

Recenze

Jeden krok vpřed, jeden vzad

Vládnoucí špičky, společnost a masové násilí ve stalinském SSSR
Daniela Kolenovská

CONQUEST, Robert: Velký teror: Nové zhodnocení. Z angličtiny přeložil Milan Dvořák. Praha, Academia 2013, 812 stran, ISBN 978-80-200-2078-9;
GEYER, Michael – FITZPATRICK, Sheila (ed.): Za obzor totalitarismu: Srovnání stalinismu a nacismu. Z angličtiny přeložili Jan Mervart a Jakub Rákosník. Praha, Academia 2012, 868 stran, ISBN 978-80-200-2035-2.

Recenzentka přibližuje historický kontext vzniku obou publikací, jejich přednosti i slabiny. Má plné uznání pro zásadní přínos Conquestovy práce o masových represích ve druhé polovině třicátých let v Sovětském svazu (v původním znění: The great teror: a reassessment. London, Pimlico 1992) pro historiografii komunismu v šedesátých letech. Autor se jí zařadil mezi klasiky západní sovětologie, srovnání se studiemi věnovanými násilí ve stalinském režimu z komparativního sborníku Za obzor totalitarismu (v původním znění: Beyond totalitarism: Stalinism and Nazism compared. New York, Cambridge University Press 2009) však napovídá, že současné pohledy na danou problematiku jsou značně nuancovanější a oproštěnější od totalitárních schémat. S ohledem na současný československý kontext recenzentka upozorňuje na úskalí, že se zde v souvislosti s opožděným vydáváním děl, jako je Conquestův Velký teror, mohou reprodukovat hodnocení a diskuse, které jsou v západní vědě již dávno překonané.

Ve věži ze slonové kosti i v pevnostní hlídce

Básník v historickém kontextu
Jiří Křesťan

GALMICHE, Xavier: Vladimír Holan, bibliotékář Boha: Praha 1905-1980. Z francouzštiny přeložila Lucie Koryntová. Praha, Akropolis 2012, 232 stran, ISBN 978-80-87481-94-3.

Biografii jednoho z nejvýznačnějších českých básníků dvacátého století Vladimíra Holana (1905-1980) z pera francouzského bohemisty překladatele, profesora pařížské Sorbonny Xaviera Galmiche, vydanou v původním znění pod názvem Vladimír Holan, le bibliothécaire de Dieu: Prague 1905-1980 (Paris, Institut d’études slaves 2009), hodnotí recenzent jako inspirativní a zdařilou. Autor se vydal nejen cestou syntetizující analýzy jeho díla a podrobné interpretace některých jeho textů, ale i rekonstrukce kontinuity jeho básnické dráhy v historickém kontextu. Nosný pilíř propojující tyto dvě roviny přitom našel v rozboru žánrových proměn Holanovy tvorby. Jeho společnská role podle něj oscilovala mezi polohami „básníka revolty“ a „básníka na cestě za spásou“. Za interpretačně odvážné, ale podnětné a vyargumentované považuje recenzent Galmichovo hodnocení Holana jako velkého barokního básníka moderní doby, který sice po určitou sdílel komunistické přesvědčení své generace, svým duchovním založením ale tíhl ke katolicitě.

Katolíci proti republice

Jiří Smlsal

ŠMÍD, Marek: Nepřítel: První republika. Radikalizace skupiny českých katolických intelektuálů v letech 1918-1938. Chomutov, L. Marek 2012, 267 stran, ISBN 978-80-87127-36-0.

Autor podle recenzenta v knize podniká hloubkovou sondu do myšlenkového světa skupiny intelektuálů v období první Československé republiky, kteří byli katolíky natolik, že zapomněli na to, že jsou také křesťany. V jedné skupině však přitom spojil až příliš různorodé osobnosti a z rozboru jejich názorů pak vyvozuje někdy zjednodušující či problematické generalizace, například o vztahu katolických intelektuálů k prvorepublikovému režimu a demokracii obecně. Za přínosný považuje recenzent důraz na politický rozměr katolického myšlení v dané době, rozsah zpracování některých díčích témat jako antisemitismu však podle něj není dostatečný.

Dějiny první Slovenské republiky v novém komplexním zpracování

Marek Šmíd

LETZ, Róbert: Slovenské dejiny, sv. 5: 1938-1945. Bratislava, Literárne informačné centrum 2012, 367 stran, ISBN 978-80-8119-055-1.

Recenzent poměrně obšírně seznamuje s dosud posledním svazkem reprezentativních Slovenských dějin, věnovaných prvnímu slovenskému státu v letech druhé světové války. Přibližuje zejména kapitoly pojednávající o prehistorii slovenské samostatnosti po zániku první Československé republiky na podzim 1938, o politickém zřízení a životě v novém státě, o jeho zahraniční politice, o represích a protifašistickém odboji na Slovensku. Všímá si přitom hodnocení slovenského prezidenta Jozefa Tisa (1887-1947) a československého prezidenta v exilu Edvarda Beneše (1884-1948), které vyznívá lépe pro slovenského politika, po válce odsouzeného k smrti. Přesto pokládá Letzovu knihu za jednu z nejkomplexnějších, nejvyváženějších a nejlepších monografií o slovenských dějinách v době druhé světové války.

Socialistické přátelství mezi nerozbornou jednotou a tiskovou válkou

Michal Pullmann

ZIMMERMANN, Volker: Eine sozialistische Freundschaft im Wandel: Die Beziehungen zwischen der SBZ/DDR und der Tschechoslowakei (1945-1969). Essen, Klartext 2010, 639 s., ISBN 978-3-8375-0296-1.

Kniha německého historika líčí vzájemné vztahy mezi Československem a Německou demokratickou republikou (respektive předtím Sovětskou okupační zónou Německa) ve dvou desetiletích po druhé světové válce. Recenzent předně vyzvedává šíři zpracování látky, které se neomezuje jen na diplomatické a vůbec institucionální vztahy, ale zahrnuje také kulturní a vědecké vztahy, mládežnické a odborové kontakty nebo cestování a proniká k myšlenkovému světu, motivacím, zájmům a strategiím různých aktérů. Za hlavní přínos považuje recenzent jednak zjištění, že v rámci daných ideologických a politických mantinelů existoval poměrně široký prostor pro utváření vzájemných vztahů a artikulaci svébytných zájmů, jednak poznatek, že východoněmecká strana byla v šedesátých letech diplomaticky značně ofenzivnější než československá.

Frustrovaní bojovníci proti Titovi

Přemysl Houda

VOJTĚCHOVSKÝ, Ondřej: Z Prahy proti Titovi! Jugoslávská prosovětská emigrace v Československu. Praha, Filozofická fakulta Univerzity Karlovy 2012, 695 stran, ISBN 978-80-7308-428-8.

Kniha líčí životy necelých dvou stovek jugoslávských politických emigrantů, kteří se po roztržce mezi Sovětským svazem a Jugoslávií v roce 1948 natrvalo usadili v Československu, aby manifestovali svou věrnost Stalinovi a odpor k Josipu Brozi Titovi. Recenzent oceňuje, že autor do hloubky ukazuje mikrokosmos jejich prostředí, připomínající ghetto, a zpřítomňuje ideologií a vášněmi nasáklou atmosféru zakladatelské fáze komunistického režimu. Z perspektivy „jugoslávského problému“ přitom nasvětluje některé vztahy a mechanismy fungování komunistické diktatury v Československu, a právě tento druhý rozměr podle recenzenta povyšuje práci na zřetelně nadstandardní úroveň. Za jedinou výraznější slabinu pokládá chybějící teoretické zakotvení výkladu.

Eucharistia et labor

Životní příběh Josefa kardinála Berana
Michal Sklenář

VODIČKOVÁ, Stanislava: Uzavírám vás do svého srdce: Životopis Josefa kardinála Berana. Brno – Praha, Centrum pro studium demokracie a kultury – Ústav pro studium totalitních režimů 2009, 399 stran, ISBN 978-80-7325-189-5 a 978-80-87211-16-8.

Za nejvýraznější přínos biografie Josefa kardinála Berana (1888-1969) pokládá recenzent zjištění nových či upřesněných životopisných poznatků na základě dosud nedostupných archivních materiálů. Těžiště publikace spočívá ve vylíčení Beranova konfliktu s komunistickým režimem po roce 1948 a poté jeho dlouholetého věznění, ukončeného roku 1965 odchodem do exilu v Římě. Četbu však podle recenzenta ruší stylová nejednotnost, nepříliš zdařilé je propojení biografické perspektivy s širším kontextem a v knize se vyskytují také nepřesnosti z oblasti katolické teologie a církevních reálií.

O Evropské unii a integraci z pohledu soudobých dějin

Zdeněk Nebřenský

BAUERKÄMPER, Arnd – KAELBLE, Hartmut (ed.): Gesellschaft in der europäischen Integration seit den 1950er Jahren: Migration – Konsum – Sozialpolitik – Repräsentationen. Stuttgart, Franz Steiner 2012, 187 stran, ISBN 978-3-515-10045-8.

Sborník, který vzešel z konference uspořádané v březnu 2007 v Berlíně tamním Italským kulturním institutem a Svobodnou univerzitou, je podle recenzenta příkladem různorodého a podnětného přemýšlení o historii, současnosti a perspektivách Evropské unie a integrace. Ve čtyřech problémových okruzích se příspěvky věnují společenským důsledkům politické integrace, vztahu evropské a mimoevropské migrace, působení politické integrace na konzumní společnost, sociální politiku a stát blahobytu a konečně evropské politice a jejím kulurním reprezentacím. Pro šíři témat, množství kladených otázek a rozmanitý způsob interpretace může publikace podle recenzenta posloužit jako velmi dobrý úvod do evropských studií.

Kronika

Zelené dějiny?

Brněnský workshop o environmentální historii
Pavla Šimková

Účastníci semináře „Zelené dějiny aneb Proč je u nás v environmentálních dějinách tak málo historie“, který se konal 28. března 2014 na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně a o němž referuje tato zpráva, se zamýšleli nad tím, proč environmentální dějiny, které jsou na Západě už čtvrtstoletí považovány za jeden z nejslibnějších nových historických oborů, se dosud netěší většímu zájmu českých historiků a jak tento stav změnit. Napomoci by k tomu měl přednáškový cyklus o možnostech využití environmentálních přístupů v soudobých dějinách, který bude v Praze pokračovat i v akademickém roce 2014/2015.

O časopisech a archivech

Studená válka v OSA

Stručná zpráva o materiálech v budapešťském archivu
Martin Nekola

Zpráva poskytuje základní informace o Archivu otevřené společnosti (Open Society Archives – OSA) při Středoevropské univerzitě (Central European University) v Budapešti, který byl založen v roce 1995. Podává přehled o fondech tamní knihovny, videotéky a archivu a upozorňuje na zvláště zajímavé sbírky, mezi něž patří kupříkladu mimořádně bohatá sbírka periodik ve čtyřiceti jazycích zemí bývalého sovětského bloku anebo kompletní dokumentace národních sekcí Rádia Svobodná Evropa, která by se mohla stát lákadlem pro badatele nejen z postkomunistických zemí.

Soudobé dějiny 1-2 / 2014

Zavřít obsah časopisu

Obsah 1Obsah 2

Zavřít obsah časopisu

Tematické weby

Košík