Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, v.v.i.

Studie a eseje

Jiné války

Válečné konflikty 20. století v moderním anglosaském komiksu
Dalibor Vácha

Předkládaný text pojednává o obrazu válek dvacátého století, zejména druhé světové války, v převážně americkém komiksu vznikajícím v posledních dvaceti letech. V první části se autor pokusil načrtnout, jakým způsobem je komiks jako svébytný žánr vnímán literárními vědci, případně využíván několika málo historiky. Na první pohled se může zdát, že tato specifická oblast literárně-vizuální tvorby je v teoretické reflexi zpracována relativně dobře, nicméně při pečlivější analýze se ukazuje, že opak je pravdou. V následující části autor stručně odkazuje na komiksové hrdiny, kteří se „zrodili“ během druhé světové války, ať už na stránkách časopisů ze čtyřicátých let minulého století (Captain America) nebo ve zpětné projekci (Magneto ze série X-Men). Hlavní oddíly statě nejprve přibližují komiksy, jejichž tvůrci se pokoušejí válečné konflikty uchopit více či méně „dokumentárním“ způsobem při zachycení dobových reálií. Vedle nich autor rozlišuje skupinu komiksů, která se nachází na pomezí mezi „realistickým“ a fantastickým pojetím. Nejobvyklejší a nejpočetnější jsou ovšem komiksové příběhy, v nichž celkový rámec a události (zejména) druhé světové války a boje proti nacistům slouží jen jako historické kulisy k projekci fantastických námětů; sem spadá například proslulý Hellboy nebo různé příběhy o útocích zombies či upírů v dané době. Do obou oblastí válečného komiksu zasahují svou tvorbou význační komiksoví umělci Garth Ennis a Mike Mignola. V poslední části pak autor připomíná další média, zejména film a počítačové hry, v nichž jsou války pojímány podobně jako v komisech. Komiks podle autora rozhodně nevypovídá o válce jako takové, na druhou stranu však odhaluje jeden ze způsobů, jak jsou konflikty dvacátého století vnímány současnou společností.

Obtížné zakotvení lidovců v politickém systému první ČSR

Parlamentní volby v roce 1925 a Československé strana lidová
Marek Šmíd

Studie pojednává o postavení Československé strany lidové v politickém systému první Československé republiky ve dvacátých letech minulého století. Autor se soustředí především na recepci volebních výsledků strany v předčasných volbách na podzim 1925 ve vlastních a spřízněných řadách na pozadí dynamického vývoje ČSL a proměny katolického tábora v Československu dvacátých let a na překonání třenic mezi politickým katolicismem a československým státem, které bylo završeno uzavřením takzvaného modu vivendi s Vatikánem v roce 1926. Zvláštní pozornost přitom s využitím vatikánských archivů věnuje diplomatickým relacím apoštolské nunciatury v Praze s Vatikánem a komunikaci domácí katolické hierarchie a s ní spjatých politických kruhů se Svatým stolcem. Volby v roce 1925 podle autora představují významný mezník v československých církevních dějinách první poloviny dvacátého století. Lidovcům pod vedením Jana Šrámka (1870-1956) se podařilo překlenout propast mezi církví a společností, zabránit dalším odlivům katolických voličů a volbami se jim otevřela cesta do vlády pravého středu, takzvané panské koalice, která na podzim 1926 přinesla politickou stabilizaci. Její součástí bylo upevnění pozice Československé strany lidové, která se po agrárnících a komunistech stala třetí nejsilnější stranou v republice a nadále nepostradatelným tmelem vládních koalic.

Einsatzgruppe H na povstaleckém Slovensku (1944–1945) a poválečné trestní stíhání

Lenka Šindelářová

Tématem článku je činnost Einsatzgruppe H, její struktura a personální složení, jakož i poválečné trestní stíhání jejích příslušníků. Einsatzgruppe H (Operační skupina H) byla jedna ze speciálních jednotek podřízených berlínskému Hlavnímu úřadu říšské bezpečnosti (Reichssicherheitshauptamt), která byla koncem srpna 1944 vyslána společně s dalšími německými složkami na území Slovenska po vypuknutí protifašistického povstání. Prvořadým úkolem tohoto nově vytvořeného útvaru bylo „dořešení židovské otázky“, tedy zejména deportace zbylého židovského obyvatelstva do vyhlazovacích táborů. Kromě toho však Einsatzgruppe H zasahovala téměř do všech sfér fungování slovenského státu a stala se podle autorky až do konce války jedním z tamních rozhodujících aktérů. Velitel jednotky byl pověřen kompletním zpravodajstvím o dění na Slovensku, její příslušníci se účastnili vojenských akcí při potlačování povstání, dohlíželi na události v politické, hospodářské, sociální i kulturní oblasti a podnikali v případě potřeby příslušná opatření. Během svého nasazení se mnohdy aktivně podíleli za pomoci Slováků a karpatských Němců na zločinech spáchaných na slovenském území vůči civilnímu obyvatelstvu, zejména židovskému. Jak autorka konstatuje, tyto zločiny však zůstaly po skončení války až na nepatrné výjimky zcela nepotrestány a jejich vykonavatelé se obvykle bez větších obtíží začlenili do poválečné společnosti, aniž by byli konfrontováni se svou činností na povstaleckém Slovensku.

Materiály

Mocenská vertikála a nálady v československé společnosti v padesátých letech 20. století

Pohled sovětských diplomatů v Praze
Galina P. Murašková

Tato stať je zpracována na základě studia materiálů ve fondech centrálních ruských archivů a v původním znění byla zahrnuta do antologie studií autorky (MURAŠKO, Galina Pavlovna: Vlastnaja vertikal i evoljucija umonastrojenij v Čechoslovakii v 50-je gody XX v.: Po dokumentam rossijskich archivov. In: TÁŽ: Izbrannoje. Ed. T. V. Volokitina – A. N. Kanarskaja – M. I. Leňšina. Moskva, Institut slavjanoveděnija Rossijskoj akaděmii nauk 2011, s. 230-264). Autorka využila diplomatické zprávy, v nichž úředníci sovětského velvyslanectví v Praze a generálního konzulátu v Bratislavě informovali Moskvu o situaci v Československu a v Komunistické straně Československa. Tyto prameny jí dovolují – v rámci daného úhlu pohledu – registrovat změny pozic ve stranických špičkách a sledovat proměny nálad v různých vrstvách české a slovenské společnosti, zejména mezi uměleckou a vědeckou inteligencí, studenty a státními zaměstnanci, a jejich reakce na rozhodnutí vlády a stranického vedení. Neméně důležité je, že analyzované dokumenty „v druhém plánu“ prozrazují, jakou optikou československé poměry vnímali sovětští diplomaté a další činitelé působící v zemi, a poskytují tak zajímavou sondu do formování politiky Kremlu vůči Praze v padesátých letech minulého století. Z naznačeného hlediska si autorka všímá takových jevů jako působení sovětských poradců v Československu, lidových nepokojů po vyhlášení měnové reformy v roce 1953, podnikových stávek, reakcí obyvatel na hospodářská a sociální opatření přijímaná v rámci takzvaného nového kurzu v roce 1954, formování opozičních postojů po dvacátém sjezdu sovětských komunistů v roce 1956, ohlasů následných společenských revolt v Polsku a Maďarsku, mocenských poměrů v KSČ po smrti Antonína Zápotockého nebo kritických reakcí obyvatel na reorganizaci řízení hospodářství a masové „prověrky politické a třídní spolehlivosti“ ve státním aparátu po nástupu Antonína Novotného do čela země v roce 1957. Celkově autorka konstatuje, že Moskva měla k dispozici dostatek úplných informací o vývoji situace v Československu a že zde v padesátých letech výrazně ovlivňovala utváření politických rozhodnutí na centrální úrovni.

Diskuse

Kontinuita nestejného

Sporné závěry z nesporně dobrých analýz Matěje Spurného
Karel Hrubý

Autor polemizuje s některými tezemi monografie Matěje Spurného Nejsou jako my: Česká společnost a menšiny v pohraničí (1945-1960) (Praha, Antikomplex 2011). Jádro knihy hodnotí jako dobře dokumentovaný rozbor vztahů mezi Čechy, Němci a dalšími skupinami obyvatelstva v poválečném českém pohraničí, respektive mezi společností v pohraničí a centrálními orgány. Za méně přesvědčivé považuje zobecňující závěry, které koncepčně vycházejí z mezinárodního projektu „Socialismus jako myšlenkový svět“ (Sozialismus als Sinnwelt), na němž se Matěj Spurný podílel, nicméně podle Hrubého nevyplývají  z analýz Spurného knihy. Problematicky podle něj Spurný zachází s motivem kontinuity, když tvrdí, že na myšlení, postoje a chování společnosti, jimiž byl legitimizován princip „očisty“, použití násilí i praktiky segregace ve třech poválečných letech, kontinuálně navázala  mentalita poúnorové společnosti, uplatňující obdobné sociální praktiky. Oproti tomu poukazuje Hrubý na důležité momenty diskontinuity před a po únoru 1948 v řadě ohledů, jako byla odlišná dominantní ideologie a potažmo ideologický nepřítel, jiný politický systém, rozdílné prostředky užívání násilí, nestejná společenská základna perzekuční politické a sociální praxe, odlišný myšlenkový svět předúnorové společnosti v pohraničí a poúnorové většinové společnosti. Těmito argumenty zpochybňuje zásadní tezi Matěje Spurného, že procesy, jimiž procházela po válce společnost v pohraničí, jsou klíčové pro pochopení procesů, které po únoru zasáhly společnost ve vnitrozemí. Základní výhrada Karla Hrubého pak zní, že přístup reprezentovaný Matějem Spurným snižuje odpovědnost komunistické strany, jejích mocenských špiček a represivních aparátů, za nastolení a útlak diktatury a přesouvá tuto odpovědnost na společnost a její mentalitu. Tím se podle Hrubého autoři jako Matěj Spurný dopouštějí stejné jednostrannosti, jakou vyčítají zastáncům totalitárního schématu výkladu komunistické minulosti.

Recenze

Komplexní rozbor poválečných retribucí a nezodpovězené otázky

Pavla Šimková

FROMMER, Benjamin: Národní očista: Retribuce v poválečném Československu. Z angličtiny přeložil Jakub Rákosník. Praha, Academia 2010, 502 strany, ISBN 978-80-200-1838-0.

Monografie amerického historika Benjamina Frommera podle recenzentky zůstává i po téměř deseti letech od svého původního vydání (National Cleansing: Retribution against Nazi Collaborators in Postwar Czechoslovakia. New York, Cambridge University Press 2005) jedinou prací, která mapuje československou retribuci na celonárodní úrovni a podává ucelený obraz její přípravy, průběhu a částečně i výsledků. Za výrazné přednosti Frommerovy knihy považuje důsledné chápání retribuce jako dynamicky se měnícího politického bojiště, detailní analýzu politických tlaků, které na ni působily, důkladný rozbor retribučních opatření a nejvýznamnějších konkrétních případů. Tím, že autor věnuje tolik pozornosti politické rovině retribuce, však odsouvá do pozadí další roviny analýzy, například sociální, kulturní nebo právní. Jeho kniha tak poskytuje v zásadě vyčerpávající odpověď na otázku, jak probíhalo souzení válečných zločinců a kolaborantů v poválečném Československu, otázka proč v ní však zůstává v mnoha případech nezodpovězena.

Táborové společenství jako „nová rodina“

Německé děti ze „staré říše“ v Protektorátu Čechy a Morava
Jan Špringl

ŠUSTROVÁ, Radka: Pod ochranou protektorátu: Kinderlandverschickung v Čechách a na Moravě. Politika, každodennost a paměť 1940-1945. Praha, Filozofická fakulta Univerzity Karlovy 2012, 315 stran, ISBN 978-80-7308-424-0.

Autorka se zabývá masovou akcí nacistických úřadů Kinderlandverschickung, která spočívala ve vysílání dětí na venkov, oficiálně z důvodu ochrany před nepřátelskými nálety, a v jejich dlouhodobém pobytu a výchově v uzavřených táborových společenstvích. Podle recenzenta je její monografie v české historiografii do jisté míry přelomová svým tématem i způsobem zpracování. Svůj zájem totiž obrací na dosud opomíjenou německou součást protektorátní společnosti a ve svém přístupu spojuje dějiny politické a sociální, výzkum každodennosti a kolektivní historické paměti. Podává bohatě dokumentovaný a plastický obraz celého průběhu i kořenů této akce, zasazuje ji do kontextu systému nacistické výchovy, snaží se sledovat, jak ji prožívali její účastníci, a nakonec věnuje pozornost formování a institucionalizaci paměti části těchto účastníků v době dávno poválečné.

Slovenská otázka za první republiky jako poutavý příběh

Marek Šmíd

VAŠŠ, Martin: Slovenská otázka v 1. ČSR (1918-1938). Martin, Vydavateľstvo Matice slovenskej 2011, 284 stran, ISBN 978-80-8115-053-1.

Kniha slovenského historika podle recenzenta jako první přináší systematicky a podrobně zpracovanou analýzu slovenské otázky v myšlení osobností politické a kulturní scény Slovenska v meziválečném období, zároveň nabízí také zajímavý vhled do tehdejšího utváření česko-slovenských vztahů. V zásadě pozitivistická metoda zpracování historické látky se u autora spojuje s komplexním přístupem k tématu a pragmatickým pochopením pro možnosti, ambice a iluze historických aktérů. Výsledkem je poutavý příběh, jenž pomáhá lépe porozumět argumentům slovenských autonomistů, politických stran a elit v čase první republiky, kterou jsme stále zvyklí vnímat víceméně českýma očima.

Rozsáhlá encyklopedie československé vojenské generality

Pavel Kreisinger

MASKALÍK, Alex: Elita armády: Československá vojenská generalita 1918-1992. Banská Bystrica, Vydavateľstvo HWSK – Vojenský historický ústav Bratislava – Pro Militaria Historica 2012, 1030 stran, ISBN 978-80-970941-0-2.

Podle recenzenta si publikace slovenského vojenského historika zaslouží vysoce ocenit jako jedinečná encyklopedie, která zpracovává biografické profily všech více než tisíce československých generálů, kteří byli do této funkce jmenováni v letech 1918 až 1992. Stěžejní částí publikace je vlastní biografický slovník, jejž uvádí rozsáhlá úvodní studie a doplňují početné přílohy, jež formou statistických přehledů, schémat a grafů poskytují množství dalších informací (například o počtu generálů vězněných, popravených a zemřelých v internačních zařízeních nacistického a komunistického režimu).

Plodná asymetrie

Precizní kniha o kulturní výměně přes železnou oponu
Soňa Mikulová

LIZCOVÁ, Zuzana: Kulturní vztahy mezi ČSSR a SRN v 60. letech 20. století. Praha, Dokořán – Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy 2012, 194 stran, ISBN 978-80-7363-201-4 a 978-80-87404-13-3.

Předkládaná práce je podle recenzentky především studií kulturního a kulturněpolitického vývoje Československa a Spolkové republiky Německo od konce druhé světové války do počátku sedmdesátých let, s těžištěm v letech šedesátých. V duchu nových politických dějin a nových kulturních dějin autorka zkoumá roli vysoké politiky i společenských skupin mimo státní struktury, především tvůrců a konzumentů kulturní produkce, která se stala předmětem kulturní výměny mezi Československem a Spolkovou republikou. Zároveň si všímá, jak byly tyto procesy a události komentovány v dobovém tisku, a celkově se snaží zobrazit zkoumané kulturní projevy v tehdejším politickém, společenském a hospodářském klimatu v obou státech. Zaměřuje se přitom zejména na oblast filmu a výtvarného umění a zdůrazňuje mimořádný význam vzájemných kulturních transferů mezi oběma zeměmi v době, kdy mezi nimi neexistovaly diplomatické styky.

Podoby socialistického konzumu

Květa Fremrová

BREN, Paulina – NEUBURGER, Mary (ed.): Communism Unwrapped: Consumption in Cold War Eastern Europe. New York, Oxford University Press 2012, xvi + 413 stran, ISBN 978-0-19-982767-1.

Do této interdisciplinárně pojaté kolektivní práce přispěli historikové, antropologové, sociologové, ekonomové i geografové, kteří ve svých statích a esejích popisují rozmanité aspekty každodennosti v zemích sovětského bloku spjaté s fenoménem konzumu, převážně v šedesátých až osmdesátých letech minulého století. Všímají si například života ekonomických elit, úrovně a kvality různých socialistických produktů, gastronomie, černého trhu a neformální výměny zboží, ale také oficiální kritiky konzumního způsobu života. Podle recenzentky v pozadí celé publikace prosvítá snaha ukázat život za socialismu jako mozaiku rozmanitých barevných střípků, aby již nadále nebyl vnímán jako jednolitá nevýrazná šeď.

Konfliktní cesty africké nezávislosti

Jan Dvořáček

ZÁHOŘÍK, Jan: Ohniska napětí v postkoloniální Africe. Praha, Karolinum 2012, 276 stran, ISBN 978-80-246-1961-3.

Podle recenzenta je publikace zřetelnou známkou snahy současné české afrikanistiky o navázání na dřívější úspěšnou tradici, částečně přerušenou v devadesátých letech. Autor v ní poskytuje základní terminologický a metodologický vhled do dané problematiky, podává shrnující přehled historie afrického kontinentu od dekolonizace po současnost a nakonec analyzuje příčiny a souvislosti konfliktů v postkoloniální Africe. Obecnější výklady přitom kombinuje s případovými studiemi, v nichž se zaměřuje hlavně na oblasti Súdánu, Etiopie, Eritreje a Somálska, takzvaný region Velkých jezer (Rwanda a Burundi), Demokratickou republiku Kongo (dřívější Zair) a západní Afriku. Celá práce je založena především na zahraniční literatuře a vlastních terénních výzkumech.

O české politice, evropských perspektivách a globálních problémech

Vlastimil Hála

Na cestě k Evropské sociální unii: Rozhovor Marka Hrubce s Vladimírem Špidlou. Praha, Sociologické nakladatelství (SLON) 2012, 148 stran, ISBN 978-80-7419-116-9.

V knižním rozhovoru ředitele pražského Centra globálních studií Marka Hrubce s politikem České strany sociálnědemokratické Vladimírem Špidlou, bývalým českým premiérem a komisařem Evropské unie pro zaměstnanost, sociální záležitosti a rovné příležitosti, diskutující probírají řadu témat spojených se současností a budoucností Evropské unie: vyhlídky další evropské integrace, možnosti evropského modelu sociálního státu, vztahy Evropské unie k dalším regionům a státům, řešení některých globálních problémů a poměry v české politice. Vycházejí přitom většinou z podobných levicových stanovisek (například z kritiky neoliberalismu), liší se třeba v náhledech na Rusko nebo v hodnocení osobnosti Václava Havla. Budoucnost Evropské unie spatřují v sociálním projektu přeměny současné podoby globálního kapitalismu.

Kronika

Horizonty multi- a interdisciplinarity

Zpráva o česko-norském workshopu
Doubravka Olšáková – Jan Kotůlek

V této zprávě autoři informují o mezinárodním workshopu, který se uskutečnil v Praze ve dnech 4. a 5. listopadu 2013 pod názvem „Horizonty multi- a interdisciplinarity: Možnosti vytvoření badatelské sítě historiků vědy a techniky“. Oba byli spolu s Helenou Durnovou z Masarykovy univerzity v Brně organizátory tohoto setkání českých a norských badatelů, financovaného z programu Norských fondů, jehož cílem bylo vytvořit společnou výzkumnou i praktickou agendu českých a norských historiků vědy a techniky pro léta 2014 až 2017.