Vztah k člověku i veškerenstvu: Karel Weigner a jeho ideová provázanost s Ernstem Haeckelem
OVČÁČKOVÁ, Lenka. Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy (lenka.ovcackova@natur.cuni.cz)
Abstrakt
Vlivem darwinismu se ve 2. pol. 19. století prosazují v rámci antropologie teorie o původu lidské rasy, které obsahují odkazy jak na podobnosti, tak také na rozdíly mezi lidskými typy. V téže době se v německy mluvící oblasti postupně rozvíjí tzv. „Lebensreformbewegung“ (hnutí za reformu života), jemuž stojí u zrodu idea návratu k přírodě a přirozenosti, původnosti, tělesnosti či kosmické jednotě. Explicitní důraz je kladen nejen na spirituální vztahování se ke světu, ale zejména na výsostnost zdravého a silného těla či správný způsob života, s čímž do jisté míry souvisely také úvahy o zušlechtění lidského typu. V šířeji chápaném období přelomu 19. a 20. století působily na české a německé vědecké půdě dvě osobnosti, které zanechaly na poli rozvíjení a reflexe rasových teorií či eugeniky nepřehlédnutelný otisk. Na první pohled by se mohlo zdát, že je ideové směřování zoologa Ernsta Haeckela (1834-1919) a anatoma Karla Weignera (1874-1937) naprosto protichůdné. Na druhou stranu nacházíme i přes generační posun mnohé podobnosti: oba byli lékaři, oba zastánci evoluční nauky, oba – ve vztahu k vědecké ilustraci – umělecky zaměření, oba byli členové zednářských lóží. Pozitivní recepce, ale také kritika darwinisticko-naturfilosoficky laděného monistického světonázoru Ernsta Haeckela, se u Weignera prolíná s prosazováním nového vztahu k tělu a tělesnosti, tedy všestranné péče o těla jednotlivců, které vytvoří základ zdravého a silného národa.