K významnému životnímu jubileu doc. Karla Kaplana

Dnes slaví 90. narozeniny náš skvělý kolega, dlouholetý pracovník ústavu a „otec-zakladatel“ oboru soudobé dějiny v Československu a v České republice doc. Karel Kaplan, CSc. Srdečně blahopřejeme k významnému životnímu jubileu za celý kolektiv pracovníků ústavu!

Karel Kaplan podle vlastních vzpomínek vyrůstal ve skromných poměrech, v dětství mu zemřela matka a vychovávali jej prarodiče. Otec byl regionálním funkcionářem sociální demokracie a patřil mezi blízké spolupracovníky sociálně demokratického politika Bohumila Laušmana. Kaplanovy názory však podle jeho slov nejvíce ovlivnil jeho starší bratr sympatizující s komunistickými myšlenkami, který byl za druhé světové války jako student zatčen a strávil tři roky v nacistickém vězení v Budyšíně. V průběhu druhé světové války nastoupil do Zlína jako frekventant Baťovy školy práce a ve Zlíně působil až do roku 1947. V říjnu 1947 zde také vstoupil do Komunistické strany Československa. Po odchodu ze Zlína působil jako placený regionální funkcionář KSČ ve Vysokém Mýtě a posléze v Pardubicích. Dálkově vystudoval Institut společenských věd při ÚV KSČ v Praze (mezi lety 1957–1960) a již v průběhu této životní etapy publikoval některé drobnější práce zabývající se tematikou regionálních dějin. Ačkoliv, jak se domnívají někteří odborníci, se jednalo o práce spíše ideologicky-propagandistického charakteru, autor se při jejich tvorbě snažil využít velké množství dobových historických pramenů.

V roce 1960 se Kaplan stal pracovníkem aparátu Ústředního výboru KSČ v Praze, kde působil v ideologickém oddělení a v jeho gesci se nacházel dohled nad historickou produkcí, včetně ideologického dohledu nad Ústavem dějin KSČ. Byl také členem rehabilitačních komisí při ÚV KSČ a toto pověření mu umožnilo přístup do dosud nepřístupných archivních materiálů, včetně přísně utajovaných dokumentů např. ÚV KSČ, ministerstva vnitra, ministerstva státní bezpečnosti nebo Státní bezpečnosti. Pro své tzv. revizionistické a proreformní postoje musel z aparátu ÚV KSČ odejít a posléze díky svým schopnostem a předešlým kontaktům v historické obci našel v roce 1964 práci v Historickém ústavu ČSAV jako samostatný vědecký pracovník a ve druhé polovině šedesátých let se stal zástupcem ředitele tohoto ústavu. Velmi intenzivně se odborně i veřejně angažoval se ve prospěch proreformní politiky a během pražského jara působil jako tajemník Ústřední rehabilitační komise při ÚV KSČ. Po jeho potlačení byl vyhozen z práce i komunistické strany. V roce 1972 byl zatčen a krátce držen ve vazbě, k plánovanému politickému procesu s ním nakonec nedošlo.

V roce 1976 legálně odjel do Spolkové republiky Německo, kam se mu ve spolupráci s dalšími kolegy a kolegyněmi podařilo tajně odvézt kopie po léta získávaných archivních materiálů a o tomto odvážném transferu posléze referoval i západní tisk. Mimo jiné kvůli tomuto činu bylo Kaplanovi v roce 1977 odebráno československé státní občanství. S pomocí dovezených materiálů a také díky své osobní znalosti a zkušenosti se způsoby komunistického vládnutí v Československu Kaplan posléze dokázal v exilu odborně působit a publikovat dalších třináct let, a to především díky výzkumným grantům a stipendiím Collegia Carolina v Mnichově. V exilu spolupracoval i s rozhlasovými stanicemi Hlas Ameriky, BBC, Deutsche Welle nebo Rádio Svobodná Evropa.

Po pádu komunistického režimu v Československu a po dokončení výzkumných závazků ve Spolkové republice Německo využil nabídky svého bývalého kolegy historika Viléma Prečana k návratu do Československa a od 1. října 1990 se stal pracovníkem Ústavu pro soudobé dějiny ČSAV, jehož byl Prečan od února 1990 prvním ředitelem. Kaplan působil jako vedoucí výzkumných týmů a oddělení specializovaných zejména na období let 1945–1967. Jeho vědecké práce jsou ceněny zejména díky využívání obsáhlé pramenné základny, detailní znalosti dobové faktografie, informačnímu bohatství jeho textů a jeho unikátním vhledům dobového aktéra-pamětníka a historika v jedné osobě. Vedle specializované odborné práce se stal také autorem přehledových, popularizačních a učebních textů věnovaných dějinám Československa po roce 1945. Především v 90. letech a po roce 2000 patřil k předním popularizátorům problematiky soudobých dějin na veřejnosti a byl také hostem v řadě rozhlasových a televizních dokumentárních pořadů věnovaných dějinám Československa po roce 1945 a dějinám studené války obecně. Kaplan také proslul jako známý kritik mediální zkratky, jež podle jeho mínění příliš zkresluje složitější výklad historického dění.

V roce 2008 Karel Kaplan obdržel Cenu Jana Slavíka udílenou Nadačním fondem angažovaných nestraníků. 28. října 2008 mu prezident Václav Klaus udělil medaili Za zásluhy o stát v oblasti vědy. Od roku 2016 je emeritním pracovníkem Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR, v.v.i.

Tematické weby

Košík