Seminář: Kolektivní paměť a „ublíženost“ z perspektivy mladých Srbů a Čechů
Zdůrazňování role oběti, jež čerpá z (více či méně oprávněného) pocitu nespravedlnosti a křivdy, či dokonce odkazuje ke konkrétním zločinům, se stává v současnosti hojně využívaným politickým nástrojem, napříč Evropou i v USA. Ve střední a východní Evropě se tento vzorec úzce pojí s politikou paměti, komunistickou minulostí a válečnou zkušeností. Efektivně jej využívají především autoritářské a populistické diskurzy. Svým emocionálním nábojem dovedou bez velkého úsilí mobilizovat společnost a zároveň pracují s jednoduchou zkratkou, která binárním rozdělením společnosti na „my a oni“ legitimizuje postoje většiny. Ta je prezentována jako dobrá, vždy stojící na správné straně. Jsou tyto narativy společností skutečně přijímány? Pokud ano, proč tomu tak je? Hledání odpovědí na tyto a další otázky bude hlavním cílem chystaného semináře.
Navzdory odlišnému kontextu lze v srbské i české paměti nalézt společné motivy pocitu ublíženosti, které souvisejí s geopolitickou pozicí „malého“ státu a s dějinnou zkušeností podloženou skepsí vůči mocnostem. Hlavní přednášející nejprve nastíní některé základní rysy politiky ublíženosti a zaměří se na perspektivy a východiska českých a srbských studentů, mezi nimiž prováděla empirický výzkum. Prokazatelná přitažlivost schematického a viktimizačního pojetí kolektivní paměti otevírá možná překvapivou charakteristiku mladé generace v obou zkoumaných zemích.
Vystupující: Jessie Barton Hronešová (University College London)
Komentují: Adéla Gjuričová (ÚSD AV ČR, v. v. i.) a Jakub Eberle (ÚMV)
Upozorňujeme, že ze semináře bude pořizován audiozáznam, jenž bude následně dostupný na ústavním webu a Spotify.