Soudobé dějiny 2–3 / 2019

176 Kč

Koupit

Studie a eseje

„Demokratizačná akcia“

Študentské čistky na slovenských vysokých školách na prelome rokov 1948 a 1949
Marta Glossová

Autorka v této studii sleduje jeden ze způsobů, jímž se nově etablovaný komunistický režim v Československu po únoru 1948 snažil vybudovat si nové loajální elity a zabránit vzniku elit nekonformních. Tématem je studijní a politická prověrka posluchačů slovenských vysokých škol, která se odehrála na přelomu let 1948 a 1949 pod eufemistickým názvem „demokratizační akce“ či „demokratizace“. Autorka tuto akci zasazuje do širšího politického rámce a dobového ideologického diskurzu. Přitom ji jednak porovnává s paralelní takzvanou studijní prověrkou v českých zemích, jednak ji vřazuje do několika vln „očisty“ vysokých škol na Slovensku v letech 1948 až 1960 a ukazuje její propojení s následující čistkou uskutečněnou v roce 1950 v rámci kampaně proti takzvanému slovenskému buržoaznímu nacionalismu. Na základě výzkumu ve slovenských archivech popisuje a shrnuje organizaci, cíle, průběh a výsledky „demokratizační akce“. V prověrce se uplatňovala jak studijní kritéria (sloužící primárně k jejímu zdůvodnění), tak politická kritéria (vystihující její skutečný záměr), a jejich kombinací vzniklo několik kategorií studujících. Každý posluchač pak podle svého zařazení byl buď prověřen, anebo vyloučen – dočasně na dva až tři semestry, během nichž měl pracovat ve výrobě, nebo natrvalo. Mezi jednotlivými školami a fakultami přitom byly značné rozdíly v podílu vyloučených studentů a studentek, pro které se autorka snaží najít možná vysvětlení. Nápadné je celkově mírnější vyznění „demokratizační akce“ na Slovensku oproti „studijní prověrce“ v českých zemích, které mnohdy nenaplnilo radikálnější představy organizátorů. Podle autorky se v tomto výsledku promítly především tři faktory: citelný nedostatek a potřeba kvalifikovaných odborníků z různých oborů ve srovnání s českými zeměmi, slabá pozice komunistické strany mezi studentstvem i učitelským sborem na některých slovenských školách a konečně činnost odvolací komise zřízené při pověřenectvu školství a osvěty, která řadu verdiktů o vyloučení studujících změnila. Vedoucí komise Ernest Otto i pověřenec školství, komunistický literát Ladislav Novomeský (1904–1976) se tím dostali do konfliktu s vedením Vysokoškolského výboru Komunistické strany Slovenska a tento liberálnější postup přispěl také k jejich politické i trestní perzekuci v padesátých letech.

Politika ulice

Studentské manifestace v šedesátých letech v Praze a rozpad vysokoškolských struktur ČSM
Michael Polák

Na konci října 1967 byla násilně potlačena spontánní studentská demonstrace, která upozorňovala na špatné materiální podmínky na Strahovských kolejích v Praze. Autor si v tomto textu klade otázku, proč na první pohled banální událost, jakou byl výpadek elektrického proudu na studentských kolejích, vedla ve svém důsledku k rozpadu vysokoškolské organizace při Československém svazu mládeže. Sleduje přitom gramatiku sociálního konfliktu pohledem utváření sociálního hnutí a takzvané politiky ulice.
Autor přibližuje posun v poměru Komunistické strany Československa vůči studentstvu v šedesátých letech minulého století, která inteligenci nyní přiznávala větší význam v socialistické společnosti než dříve a nastolila vůči studentstvu takzvanou politiku důvěry, s cílem zapojit je více do řešení vysokoškolských i společenských problémů. Spolu s tím autor zaznamenává pozvolnou emancipaci studentstva a zrod myšlenky studentských samosprávných orgánů nezávislých na oficiálních strukturách, jež byly kritizovány jako nefunkční. V dané souvislosti autor analyzuje konflikty, které nastávaly při mládežnických a studentských slavnostech v Praze (na prvomájových shromážděních v Petřínských sadech a posléze při majálesových průvodech) s bezpečnostními složkami a jež měly posléze dohru v podobě postihu studentů a studentek označených jako „výtržníci“. Konstatuje, že prostřednictvím těchto konfrontací si jednak studenti osvojili strategie, jak se vyhnout represím (vyvarovat se projevů „výtržnictví“, nekritizovat přímo vládnoucí stranu a Sovětský svaz, zajišťovat pořádek díky vlastní pořadatelské službě), jednak se bezpečnostní aparát naučil respektovat autoritu studentských orgánů a chovat se zdrženlivě. Ustavil se tak jistý konsenzus ve zvládání sociálního konfliktu a jeho udržování v nenásilných mezích.
Tato nepsaná dohoda mezi vysokoškoláky, Veřejnou bezpečností a vedením ČSM se zhroutila, když policisté tvrdě zasáhli proti neplánované pokojné demonstraci studentů a studentek Strahovských kolejí, kteří se dlouhodobě marně snažili řešit své problémy s ubytováním. Po dvouměsíčním vyšetřování nebyl potrestán nikdo ze studujících ani pořádkových sil, zároveň ale nebyly vyslyšeny studentské požadavky jako právo na podobné protesty nebo nedotknutelnost akademické půdy. Za viníka neuspokojivého výsledku vysokoškoláci označili vedení ČSM, hromadně poté vystupovali z jeho struktur a v roce 1968 utvořili novou studentskou samosprávu nezávislou na KSČ i ČSM.

„Sametová“ zkušenost

Studentští revolucionáři z listopadu 1989, Václav Havel a (nepolitická) politika po třiceti letech
Jana Wohlmuth Markupová

Autorka prezentuje dílčí výsledky orálněhistorického časosběrného výzkumu se stovkou narátorů z řad někdejších vysokoškolských studentů a studentek, kteří se účastnili studentské stávky v listopadu 1989, jež byla jedním z hlavních impulzů takzvané sametové revoluce v Československu. Vychází přitom ze své kapitoly v připravované knize autorského kolektivu pod vedením Miroslava Vaňka Sto studentských evolucí: Vysokoškolští studenti roku 1989. Životopisná vyprávění v časosběrné perspektivě (Praha, Academia 2019), která navazuje na podobně koncipovaný projekt Sto studentských revolucí, realizovaný před dvaceti lety. Autorka nejprve stručně představuje celý projekt, rekapituluje dosavadní zjištění a zaměřuje se na způsoby, jakými narátoři konstruují vliv revoluční zkušenosti na své životy. Z provedených rozhovorů podle ní vyplývá teze o klíčovém a pozitivním významu, který bývalí studentští revolucionáři obecně přisuzují sametové revoluci v jejich osobním i společenském vývoji. Vzájemně se však odlišují v tom, jaké důsledky vyvozují ze své revoluční zkušenosti pro vlastní občanské postoje, zejména ve smyslu osobní angažovanosti ve veřejné sféře. Autorka rozlišila tři ideálnětypické strategie v jejich vztahování k vlastní minulosti. které nazývá „revoluce jako závazek“, „revoluce jako splněná povinnost“ a „revoluce jako připravená náhoda“. Zatímco pro první dvě (zároveň nejpočetnější) skupiny narátorů je charakteristický trvalý zájem o veřejné dění a rozcházejí se až v názoru, zda se mají sami veřejně angažovat (první skupina), anebo tento úkol připadá mladší generaci (druhá skupina), třetí skupina zpochybňuje samotnou premisu, že občanská aktivita může být hybatelem kýžených změn ve společnosti.
Autorka se dále zaměřuje na podoby a proměny veřejné činnosti narátorů po roce 1989 a zkoumá jejich možné inspirace. Určující faktor pro jejich smýšlení a postoje v této sféře spatřuje právě v osobním zážitku sametové revoluce, která je většinou personifikována a symbolizována postavou disidenta a prvního postkomunistického prezidenta Václava Havla (1936–2011). Na základě Havlových textů z raných devadesátých let a jeho myšlenek o občanské společnosti a nepolitické politice poté analyzuje rozhovory s někdejšími studentskými revolucionáři a hledá odpovědi na otázku, proč i narátoři z první (nejangažovanější) skupiny dlouhodobě tíhnou k roli občanských aktivistů a tradiční stranické politice se až na výjimky systematicky vyhýbají.

Degenerace homosexualního fantazmatu v československé „normalizační“ kinematografii

Od „Labakana“ Václava Kršky (1956) ke „Klukům z bronzu“ Stanislava Strnada (1980)
Karol Szymański

Autor se v této studii, která v poněkud delší polské verzi s názvem „Degeneracja fantazmatu homoseksualnego w znormalizowanej kinematografii czechosłowackiej: Od Krawca i księcia Václava Krški (1956) do Chłopaków z brązu Stanislava Strnada“ vyšla v časopise Studia z Dziejów Rosji i Europy Środkowo-Wschodniej, roč. 52, č. 2 (2017), s. 79–146, zabývá zobrazením mužské homosexuality a nahoty v československé kinematografii v období komunistického režimu. Téma zkoumá v širším kontextu společensko-politického vývoje a československé filmové produkce po druhé světové válce a vychází z přitom z předpokladu, že analýza takovýchto zdánlivě okrajových či povrchových jevů může zprostředkovat přístup k podstatným charakteristikám své doby. Stať inspirovaná především koncepcemi myslitelů jako Michel Foucault, Marc Ferro nebo Siegfried Kracauer a některých filmových historiků se soustředí na dva konkrétní filmy homosexuálně orientovaných režisérů – Labakan Václava Kršky z roku 1956 a Kluci z bronzu Stanislava Strnada z roku 1980 – s cílem porovnat, jak byla homosexuální fantazmata umělecky sublimována a přenesena na filmové plátno ve dvou historických momentech: v čase počínající destalinizace a rozrušování kulturních schémat socialistického realismu po polovině padesátých let a uprostřed období takzvané normalizace za vlády Gustáva Husáka (1913–1991). Na tomto základě se snaží vysledovat symptomatickou kvalitativní proměnu ve způsobech a funkcích filmového zobrazení homosexuálních motivů, kterou popisuje jako degeneraci, jelikož zrcadlila jejich vyvlastnění, „přesměrování“ a využití politickou mocí totalitární povahy.
Autor představuje tvůrčí svět Václava Kršky (1900–1969) s bohatstvím více či méně skrytých homosexuálních signálů, náznaků a podtextů a svébytné místo, jež v něm zaujímá československo-bulharská adaptace orientální pohádky Labakan. Argumentuje přitom ve prospěch teze, že Krška svou rafinovanou estetickou stylizací vytvářel pro sebe i diváky únikový prostor intimní svobody a „umění žít“ před tlakem nesvobodných poměrů a současně vznášel gesto odporu vůči heteronormativnímu světu. Naproti tomu snímek Stanislava Strnada (1930–2012) z vojensko-sportovního prostředí Kluci z bronzu zařazuje autor ke konvenčním filmovým výtvorům, které populární formou přibližovaly téma československých spartakiád a sloužily tak „měkké“ propagandě a indoktrinaci. V té souvislosti autor upírá pozornost na efektní masová spartakiádní vystoupení vojáků na Strahovském stadionu v Praze a rozborem jejich specifické estetiky a symboliky ukazuje, jak zároveň s instrumentalizací genderu a erotiky byly podvázány kódy homosexuálního chování a touhy a využity k oficiálním ideologickým záměrům. Dospívá tak k závěru, že zatímco v Krškově díle mohla ještě homosexuální fantazmata podněcovat osobitý tvůrčí výraz a reprezentovat vnitřně rezistentní či subverzivní postoje, o dvacet let později byla mocensky zmanipulována, ovládnuta a zapojena do systémových „normalizačních“ procedur.

Diskuse

Katolická církev brýlemi komunistické represe

Možnosti výzkumu katolické církve v českých zemích v raném období komunistické diktatury
Martin Pácha

Výzkumy zabývající se katolickou církví v českých zemích po nastolení komunistického režimu v roce 1948 se podle autora vyznačují jistou uzavřeností v tom smyslu, že nefunguje komunikace mezi „církevními“ a „necírkevními“ historiky. Cílem článku je popsat příčiny této situace a navrhnout jednu z možných cest, které by mohly bádání o dějinách katolické církve v tomto období zapojit do širších diskusí o povaze komunistické diktatury. Autor dochází k závěru, že jedním z důvodů zmíněné uzavřenosti je intenzivní přejímání prací Karla Kaplana, které odvádí pozornost badatelů od témat, jež nesouvisejí přímo s represí proti katolické církvi a jejím osobnostem. Dále autor zpochybňuje stereotypní obraz komunistické strany a římskokatolické církve v poválečném Československu jako dvou nesmiřitelných protivníků, když upozorňuje na jejich celkový konsenzus a důležité styčné body v období takzvané třetí republiky (1945–1948), především na příkladu komunistického historika a politika Zdeňka Nejedlého (1878–1962) a katolického publicisty Adolfa Kajpra (1902–1959), a také na určité průniky komunistické a katolické identity po roce 1948. Studie nastiňuje možnost uchopit danou problematiku prizmatem konceptů legitimity a hegemonie, které by vycházely z poměrů v období třetí republiky a umožnily by otevřít výzkum novým otázkám.

Recenze

Kdyby to neskončilo, bylo by to navždy a nikdy jinak

Jíří Suk

JURČAK, Alexej: Bylo to na věčné časy, dokud to neskončilo: Poslední sovětská generace. Z anglického originálu přeložili Přemysl Houda a Veronika Bránišová. (Edice Politeia.) Praha, Univerzita Karlova – Karolinum 2018, 388 stran, ISBN 978-80-246-3662-7.

Kniha Alexeje Jurčaka (původní vydání Everything was forever, until it was no more: The last Soviet generation. Princeton (NJ), Princeton University Press 2005) podle recenzenta usiluje o plastický a přesný obraz dobové reality a mentality, jak se jevily sovětským občanům v posledních desetiletích před pádem komunistického systému. Autor ji napsal ve Spojených státech ve zjevné reakci na zjednodušené, binárně založené výklady pozdního sovětského komunismu na Západě, argumentuje s nevšední invencí a precizně uplatňuje svá metodologická východiska při rozborech konkrétních sociálních jevů. Vychází přitom z ústřední teze o platnosti autoritativního (marxisticko-leninského) diskurzu v SSSR, který ovšem umožňoval rozmanité výklady za účelem naplňování individuálních zájmů a cílů a jehož rozklad v době Gorbačovovy perestrojky vedl ke zhroucení celého systému. Recenzent však namítá, že tato teze má mnohem omezenější interpretační váhu a že autor zobecňuje selektivní sociální zkušenost komsomolských funkcionářů, když se snaží doložit, že sovětští lidé se nestavěli do opozice vůči systému, ale jen si vytvářeli vlastní životní prostor mimo něj. Recenzent se zamýšlí nad povahou a hranicemi politické rezistence v komunistickém systému a nakonec upozorňuje na problematické pokusy některých českých historiků aplikovat Jurčakovy teze na výklad československých poměrů.

Vězeňská zkušenost padesátých let jako svébytný historický fenomén?

Marta Edith Holečková

PINEROVÁ, Klára: Do konce života: Političtí vězni padesátých let – trauma, adaptace, identita. (Edice Po válce.) Praha, Ústav pro studium totalitních režimů – Nakladatelství Lidové noviny 2017, 403 strany, ISBN 978-80-87912-87-4 a 978-80-7422-590-1.

Autorka se v této práci pokusila o postižení vězeňské zkušenosti československých politických vězňů a vězeňkyň z padesátých let minulého století jako komplexního sociálně-psychologického fenoménu, od jejich zatčení přes vazbu a vyšetřování, odsouzení a následující pobyt v internaci až po propuštění a dlouhodobé následky, s nimiž se bývalí trestanci museli vyrovnávat. Podle recenzentky se jí však tento záměr podařilo naplnit jen zčásti. Přiznává autorce mnohaletý zájem o proměny vězeňství v různých zemích, schopnost provést důkladnou heuristiku i osobní nasazení, s nímž realizovala rozhovory s pamětníky a snažila se zprostředkovat jejich tragickou zkušenost. Aby zachytila sociální dynamiku ve skupinách vězňů, podrobně popisuje jejich vztahy a každodenní kulturu, podoby adaptace na dané prostředí, mechanismy moci, řádu a odporu, prostor a čas za mřížemi i genderové hledisko. Recenzentka však upozorňuje na limity přístupů převzatých z individuální a sociální psychologie při zpracování tématu, které autorka přednostně využívá, problematizuje relevanci některých komparativních příkladů ze zahraničních výzkumů, intuitivní užívání historických pojmů i některé autorčiny interpretace.

Postřehy odjinud

Latinos o Československu čtyřicátých a padesátých let
Hana V. Bortlová

ZOUREK, Michal (ed.): Československo očima latinskoamerických intelektuálů 1947–1959. Ze španělských originálů přeložili Jarmila Jehličková a Jan Machej. Praha, Runa 2018, 303 strany, ISBN 978-80-87792-25-4.

Antologie sestavená iberoamerikanistou Michalem Zourkem přináší svědectví čtrnácti latinskoamerických intelektuálů z doby jejich pobytu v Československu v období vymezeném začátkem studené války a vypuknutím kubánské revoluce. Téměř všichni autoři těchto většinou reportážních textů, mezi nimi světoznámí spisovatelé Gabriel Garcíá Márquez, Pablo Neruda nebo Jorge Amado, sdíleli levicové smýšlení a hlásili se k marxismu. Právě na konci čtyřicátých a v padesátých letech minulého století měly socialistické země za železnou oponu pro levicové intelektuály z Latinské Ameriky největší přitažlivost, což podle autora platilo především pro Sovětský svaz a poté pro Československo jako celkově vyspělou zemi, která měla kulturně blízko k Západu. Jednotlivé texty, vybrané z různorodých latinskoamerických zdrojů, podle recenzentky umožňují nahlédnout poválečné Československo „očima druhých“ a poskytují o něm řadu neotřelých postřehů, přestože jsou mnohdy nekritické a vycházejí z omezené znalosti zdejší reality. Celá antologie, opatřená erudovaným úvodem a závěrem autora, je tak důležitým pramenem pro poznání vztahů mezi poválečným Československem a zeměmi Latinské Ameriky.

Opět operace Dunaj

Martin Čížek

POVOLNÝ, Daniel: Operace Dunaj: Krvavá odpověď Varšavské smlouvy na pražské jaro 1968. Praha, Academia 2018, 456 stran, ISBN 978-80-200-2836-5.

Autorovi se podle recenzenta podařilo důkladně a spolehlivě na základě archivního výzkumu popsat plánování, přípravy a průběh vojenské invaze pěti zemí Varšavské smlouvy v srpnu 1968 do Československa, která byla nazvána operací Dunaj. V půli cesty však podle něj zůstal se záměrem postihnout důvody, které vedly sovětské politické a vojenské špičky k rozhodnutí podniknout intervenci, když je shledává pouze v československém vnitropolitickém dění, ohrožujícím stabilitu režimů ve východním bloku, a nezabývá se mezinárodními a geopolitickými okolnostmi. Recenzent argumentuje ve prospěch teze, že hlavním cílem invaze bylo rozmístit na československém území sovětské vojenské jednotky vybavené jadernými zbraněmi. Kromě toho upozorňuje na některé terminologické a redakční problémy dané publikace.

Velehradská pouť v kontextech doby

Michal Sklenář

DOLEŽALOVÁ, Markéta (ed.): Velehrad vás volá! Praha, Ústav pro studium totalitních režimů 2017, 408 stran, ISBN 978-80-87912-83-6.

Obsáhlý sborník shrnuje příspěvky z mezinárodní konference uspořádané v červnu 2015 v jihomoravském Velehradě k třicátému výročí masové náboženské poutě, která se konala v roce 1985 na tomto místě k jedenáctistému výročí úmrtí sv. Metoděje. Tato slavnost deklarovala jasnou touhu věřících po svobodném náboženském životě v komunistickém Československu a stala se významným impulzem k jejich aktivizaci i obrodě římskokatolické církve. Recenzent představuje strukturu publikace, přibližuje vybrané statě a připojuje vlastní úvahy nad významem velehradské poutě. Za přínosné zvláště považuje, že sborník zachycuje velehradské události v širokém dobovém kontextu, s důrazem na náboženský život a vztah státní moci a církví i v dalších zemích tehdejšího východního bloku a na propojení náboženských aktivit s konceptem lidských práv, jak jej akcentovaly závěry helsinské Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě v roce 1975.

Pragmatické souručenství mezi Vatikánem a fašistickým Římem

Marek Šmíd

KERTZER, David I.: Papež a Mussolini: Tajemství papeže Pia XI. a vzestup fašismu v Evropě. Z anglického originálu přeložila Radka Knotková. Brno, Jota 2017, 534 stran včetně obrazových příloh, ISBN 978-80-7565-102-0.

Americký historik se v této knize, oceněné v roce 2015 Pulitzerovou cenou v žánru biografie a autobiografie, věnuje především diplomatickým stykům mezi papežstvím a italským fašistickým režimem v době pontifikátu Pia XI. (1922–1939). Jejich proměny od původních sympatií přes spory a účelový kompromis k chladné vzájemné toleranci z nezbytí po vypuknutí války podle recenzenta sleduje na širokém pozadí politických a náboženských událostí meziválečného světa, přičemž využívá bohatou historickou erudici, čtivý styl i pozornost vůči zajímavým detailům k plastickému vykreslení celku. Současně lze jeho práci do jisté míry číst jako paralelní životopisy Benita Mussoliniho (1883–1945) a Pia XI. (1857–1939), jehož autor podle recenzenta poněkud přehnaně viní ze spoluodpovědnosti za vzestup fašismu.

Ku-klux-klan a jeho čtvrtá reinkarnace

Karel Černý

SURMIAK-DOMAŃSKA, Katarzyna: Ku-Klux-Klan: Tady bydlí láska. Z polského originálu přeložila Jarmila Horáková. Žilina, Absynt 2017, 294 strany, ISBN 978-80-89876-49-5.

Populárně-naučná kniha polské reportérky, původně vydaná s názvem Ku Klux Klan: Tu mieszka miłość (Czarne, Wołowiec 2015), je podle recenzenta poutavým příběhem o nesmrtelnosti jedné legendy, v jejímž centru je myšlenka o vyvolenosti a jisté nadřazenosti bílého křesťanského amerického národa. Autorka výstižně a plasticky seznamuje s historií Ku-klux-klanu od jeho zrodu po americké občanské válce a zrušení otroctví, přibližuje proměny a konstanty, vzestupy a pády tohoto hnutí a zajímavě jeho prostřednictví umožňuje nahlédnout současnou americkou společnost a politiku. Recenzent oceňuje, že dává hlas nejen kritikům, ale i členům a vůdcům dnešního hnutí, a ani slabší zakotvení v širším výzkumu extremistických hnutí podle něj nesnižuje její hodnotu, zejména pro širší čtenářskou veřejnost.

Rusko mezi fašismem a rozpadem?

Jan Šír

FJODOROV, Jurij: Rossija meždu fašizmom i raspadom. Kijev, Centr issledovanij armii, konversii i razoruženija – Biznespoligraf 2017, 144 strany, ISBN 978-966-139-078-1.

Ruský expert na zahraniční politiku Ruské federace, mezinárodní bezpečnost a rusko-americké vztahy Jurij Fjodorov v knize Rusko mezi fašismem a rozpadem nastiňuje dva scénáře budoucího vývoje v Rusku: ustavení militaristické, pravoslavně fašistické diktatury, anebo vzestup odstředivých tendencí ústící v rozpad státu. Autor vychází z přesvědčení o hluboké krizi režimu Vladimira Putina, shledává v posledních letech znaky jeho pozvolné fašizace na pozadí fašistických tendencí v ruské historii a analyzuje možné zdroje separatismu a dezintegrace v mnohonárodnostní ruské říši. Recenzent konstatuje, že autorova prognóza budoucího vývoje Ruska se sice metodologicky vymyká možnostem vědecké verifikace, jeho kniha si však zaslouží pozornost jak pro svou nespornou originalitu a intelektuální odvahu, tak pro preciznost, s níž podkládá své závěry. Autorovi se podařilo optikou teorií fašismu podat hutnou analýzu hlavních problémů a trendů politického vývoje současného Ruska.

Soudobé dějiny 2–3 / 2019

Zavřít obsah časopisu

Obsah 1Obsah 2

Zavřít obsah časopisu

Tematické weby

Košík