Pestrá (re)produkce typů: Plickův krojovaný fotoportrét jako kánon zdokonalování a vylepšování „národní“ (re)prezentace
SUCHOMELOVÁ, Marcela. Centrum dějin vědy Ústav pro soudobé dějiny AVČR v.v.i. (suchomelova@usd.cas.cz)
Abstrakt
Fotografie jako dokument, obrazová informace, artefakt, prostor interaktivních lidských procesů, antropologická (etnografická) pomůcka, kategorie či ikona již v prologu svého vývoje sehrála úlohu nástroje. Ovlivnila celkové vidění světa od 2. poloviny 19. století a výrazně zasahuje do prostředí vizuální kultury současného globálního světa. Západní „civilizovaný“, e. i. „bíle sladěný rasový svět“ i prostřednictvím tohoto fenoménu pro sebe objevoval, a podmaňoval – „osvojoval“, upravoval či napravoval. Vizuální spektrum je do jisté míry více progresivním nástrojem, potažmo samo médium, než typografický obrat. Atraktivnost i kurióznost, ale i proces sebepoznávání a národní pospolitosti – to jsou faktory, pro které stoupá poptávka po obrazech ze všech (ne)civilizovaných koutů světa. Pro meziválečné Československo jsou to Slovensko a Podkarpatská Rus. Ve spojení antropologické sounáležitosti a v pestrém koloritu krojovaných snímků jsou Plickovy výtvarné fotografie především studovány s ohledem na polysémantický etnosociální fenomén lidového oděvu jako konstruktu novodobého regionalismu, etnické, lokální, kolektivní i osobní identity svých nositelů a v neposlední řadě i v nadhledu (re)prezentace národních, etnických až rasových ideologií. Veřejná a masová poptávka po reálném a verifikovaném obraze dává fotografii několik možností. Jednou z nich je i její reprodukce či sama forma předlohy pro ilustrační zázemí v novinách či časopisech, anebo v populární meziválečné pohlednicové tvorbě. U Karla Plicky (1894–1987) jde v prvé řadě o jeho kooperaci s platformou Pestrého týdne či v souladu s jeho pracovním nasazením u Matice slovenské.