Semináře 2014
Listopad 2014
Odboj? Opozice? Rezistence? Debata nad pojmy, směry a pramenným ukotvením bádání pro léta 1948–1989
Prezentace výzkumného projektu Rezistence vůči komunistickému režimu v Československu 1948-1989. Její zdroje, projevy a ohlasy.
Přednáška: Oldřich Tůma a Tomáš Vilímek (oba ÚSD AV ČR); komentář: Jakub Šlouf (SOA Praha) a Jaroslav Cuhra (ÚSD AV ČR)
Říjen 2014
Perspektivy soudobých dějin (nejen základního) vzdělá(vá)ní
Seminář otevřel v interdisciplinární perspektivě (historické, antropologické, pedagogické) problematiku soudobých dějin vzdělání, školství a jeho širších společenských aspektů. Společný příspěvek autorů Jiřího Zounka, Michala Šimáně a Dany Knotové „Metodologické otázky výzkumu každodenního života základní školy v období normalizace (s využitím orální historie)“ přednesl Jiří Zounek (Pedagogická fakulta MU, Brno). Antropoložka Dana Moree (FHS UK, Praha) vystoupila s příspěvkem na téma „Učitelé na vlnách transformace“ vycházející ze stejnojmenné knihy a pojednávající jeden z důležitých aspektů transformace české společnosti po roce 1989.
Přednáška: Jiří Zounek (Pedagogická fakulta MU, Brno) a Dana Moree (FHS UK, Praha); komentář: Pavel Mücke (ÚSD AV ČR)
Květen 2014
Případové studie k dějinám KSČ
Tématem semináře byly dvě případové studie, díky nimž jsme mohli nahlédnout do ukončeného rozsáhlého projektu o dějinách Komunistické strany Československa a bolševismu ve 20. století. Konkrétně šlo o politiku KSČ v multietnickém státě (národnostní problematika, limity politiky B. Šmerala a jejich interpretace) a o stížnosti občanů adresované státním a stranickým orgánům v letech 1969 až 1989 (otázka společenské kritiky a reakce KSČ na tuto kritiku).
Přednáška: Jakub Rákosník (ÚHSD FF UK) a Tomáš Vilímek (ÚSD AV ČR)
Duben 2014
Vyčlenění, vytěsnění, zapomenutí
Jedním z tragických důsledků období německé okupace a druhé světové války v českých zemích byla fyzická likvidace přibližně dvou stovek představitelů meziválečného vědeckého života, kteří zahynuli násilnou nebo nepřirozenou smrtí. Zhruba čtvrtina byla židovského původu. Po osvobození Československa v roce 1945 nebyla jejich jména z větší části vřazena do oficiálních a obecně akceptovaných komemoračních akcí. Jejich památka stejně jako ohodnocení jejich odborného přínosu pak v průběhu doby téměř zcela vymizela z obecného povědomí. Desítky dalších významných židovských vědců a intelektuálů, kteří přežili druhou světovou válku v koncentračních táborech, v exilu či ústraní, řešily v roce 1945 otázku, zda vůbec a do jaké míry se opětně reintegrovat do poválečného odborného života v Československu. Řada z nich se o to pokusila, jen u vybraných jednotlivců však lze konstatovat, že se tak stalo úspěchem. Jaké byly příčiny, které obecně vedly většinovou československou společnost k vytváření mentálních bariér vůči těmto obětem nacistického režimu a jaké mohly vést konkrétně k opomenutí či vytěsnění jejich odborného přínosu v rámci jednotlivých oborů či dokonce „škol“? Jakou roli přitom sehrával jejich židovský původ, resp. rezidua nacistické rasové politiky?
Přednáška: Antonín Kostlán a Michal Šimůnek (oba ÚSD AV ČR); komentář: Kateřina Čapková (ÚSD AV ČR) a Petr Svobodný (ÚDA UK)
Březen 2014
Politika jako absurdní drama: Václav Havel v letech 1975–1989: panelová diskuse nad knihou Jiřího Suka
Sukova kniha je právem chápána jako první historicko-kritický Havlův „disidentský“ životopis. Co představuje z hlediska našeho dosavadního historického poznání nejen Havlovy biografie, ale dějin českého a československého disentu? Co přináší nového, anebo co v ní chybí? Kam by se „havlovská studia“ v Česku i zahraničí měla vyvíjet dále? Upravuje Suk náš pohled na Havla jako stěžejní postavu našich nejnovějších dějin, politického myslitele nadnárodního významu či globální mediální ikonu postmoderního věku? Co jeho kniha znamená pro naši současnou reflexi soudobých dějin?
Pavel Barša (ÚMV – FF UK), Petr Pithart (PF UK), Robin Ujfaluši (ECES FF UK) a Milan Znoj (FF UK); moderoval Michal Kopeček
Únor 2014
Dějiny – paměť – identita aneb občanské vzdělávání v oboru soudobých dějin: panelová diskuse
O výklad českých a československých dějin po roce 1945 se vede poměrně ostrý boj. Jedna (ale zdaleka ne jediná) z dělících linií probíhá mezi historiky (vědci a akademiky) na jedné a didaktiky či popularizátory nedávné historie na straně druhé. Obě skupiny spoluutvářejí historické vědomí a povědomí, ti druzí si ovšem svůj podíl na formování paměti komunismu či poválečné etnické očisty zřejmě uvědomují naléhavěji. Ústav pro soudobé dějiny se rozhodl vést o tématu vzdělávání, didaktiky a popularizace (zejména) československé historie po roce 1945 (do roku 1989 či ještě dále) dialog s těmi, kdo patří k nejaktivnějším protagonistům v tomto oboru. Diskuze se odvíjela od následujících otázek: Potřebuje česká společnost a demokracie pro své fungování koncept občanské výchovy? Jak a pro koho takovou výchovu po zkušenostech 20. století formulovat? Jaký je či měl by být vztah mezi občanskou výchovou, historiografií a kultivací kolektivních historických pamětí v liberální demokracii? Jakou roli by v této oblasti měl hrát stát? Je úkolem státu podílet se na vytváření pozitivně formulovaného a historicky zakotveného vlastenectví? Jaký vliv budou mít odpovědi na předchozí otázky na interpretaci konkrétních historických období, zejména bezprostředně poválečné éry a státního socialismu?
Kamil Činátl (ÚSTR / FF UK), Ondřej Matějka (Antikomplex) a Karel Strachota (Člověk v tísni); moderoval Matěj Spurný
Leden 2014
Sovětizace nebo sebesovětizace? Československé a východoněmecké vězeňství v komparaci
Československo a východní Německo se po druhé světové válce dostaly do sféry vlivu Sovětského svazu a začaly se v nich uskutečňovat změny podle sovětského modelu, taktéž i ve sféře trestního systému. Jak ovšem tento sovětský model vypadal, kdo všechno měl vliv na jeho konečnou podobu a jaké další faktory hrály roli? Byly obě země pouhou obětí Sovětského svazu nebo se na sovětizaci samy podílely? To jsou otázky, které se seminář pokusil objasnit.
Přednáška: Klára Pinerová (MV ČR); komentář: Tomáš Bursík (Národní muzeum) a Petr Roubal (ÚSD AV ČR)