Semináře
Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, v. v. i. pořádá od roku 2002 metodologický seminář k soudobým dějinám, jehož cílem je vytvořit platformu pro akademickou diskusi nad nejnovějšími výzkumnými projekty českých dějin i mezinárodních vztahů. Semináře se konají poslední středy v měsíci od 16:00 ve studovně ÚSD (Vlašská 9).
Přehled aktuálně připravovaných seminářů je k dispozici zde.
—————————————————————————————————
Konání seminářů k moderním židovským dějinám sledujte na www.jewishhistory.usd.cas.cz.
Konání workshopů k romským dějinám sledujte na www.romanihistories.usd.cas.cz.
—————————————————————————————————
Červen
Eli Beneš – Navrátivší se židé a česká společnost po druhé světové válce očima historické beletrie a historiografie
V loňském roce byl oceněn literární cenou Magnesia litera románový debut Eliho Beneše nazvaný Nepatrná ztráta osamělosti (Praha, Akropolis 2023). Jeho hrdinou je židovský chlapec Petr Stein, který přežil vyhlazovací tábor i pochod smrti a na pokraji fyzických i duševních sil se vrací do rodné Prahy. Je květen 1945, lidé jsou plni optimismu a oslavují konec války. Tuto euforii ale Petr nesdílí. Hledá své rodiče, bratra, další příbuzné a známé, a postupně zjišťuje, že zůstal sám. Se svou bolestí a nedůvěrou k okolnímu světu. Poválečný svět se nenávratně mění a nic nebude jako dřív. To, co si v zajetí vysnil, se již nikdy neuskuteční a co zbývá kromě ztracených iluzí?
Kniha je nejen poutavým a strhujícím příběhem, ale navíc mimořádně zdařilým způsobem pracuje s historickou látkou. Minulost tak neslouží jako pouhá kulisa či projekční plátno, ale nečekaně sugestivně ožívá a pohlcuje čtenářstvo. Seminář měl podobu kulatého stolu a hledal odpovědi na otázky vztahující se k roli historické beletrie, synergii mezi historiografií a krásnou literaturou a k tomu, jak smysluplně pracovat s dějinami i mimo sféru odborné historiografie.
Pozvání přijali spisovatel Eli Beneš, historička Jana Paseková Kasíková (ÚSD AV ČR) a historik Michal Frankl (MÚA AV ČR a GWZO Praha).
Květen
Kresťanská demokracia, ľudské práva a antikolonializmus v myslení ľudáckeho exilu. Prípad Štefana Polakoviča
Ľudácka emigrácia je známa predovšetkým svojím antikomunizmom, rozvíjaním apologetického
kultu Jozefa Tisa a snahami o obnovenie samostatného slovenského štátu. Seminár sa zameria na
menej známu stránku myslenia týchto bývalých predstaviteľov vojnového slovenského štátu, ktorí
po roku 1945 odišli do exilu. Popri relativizácii fašistického dedičstva sa u niektorých z nich
prekvapivo objavuje aj používanie konceptov ako demokracia, ľudské práva či antikolonializmus,
a dokonca aj podpora slovenských národných komunistov.
Prečo v myslení ľudáckej emigrácie došlo k posunu od autoritárskych a fašistických postojov k
presadzovaniu demokracie, ľudských práv a antikolonializmu? Ako ľudácka emigrácia tieto
koncepty definovala, a ako súvisí osvojenie týchto konceptov s nacistickým Nemeckom?
Odpovede na tieto otázky budú ilustrované na príklade Štefana Polakoviča, jedného z ideológov
vojnového slovenského štátu, ktorý po vojne pôsobil v Argentíne a ktorý sa vo svojich textoch
usiloval prepájať slovenský nacionalizmus s jazykom demokracie a antikoloniálnou interpretáciou ľudských práv.
Vystupující: Michaela Lenčéšová (ÚSD AV ČR)
Komentují: Radek Buben (FF UK) a Michal Pullmann (FF UK)
Duben
Nové směry ve výzkumu disentu. Charta 77 jako rodinná zkušenost
Seminář představí jeden z končících kolektivních výzkumných projektů ÚSD AV ČR, podpořený v letech 2022–2024 Grantovou agenturou ČR. Hlavním záměrem bude přiblížit a charakterizovat societu, která se vytvářela okolo Charty 77, nejvýznamnější východoevropské lidskoprávní iniciativy před rokem 1989. Ke zkoumané skupině existuje množství dostupných pramenů, včetně ego dokumentů, biografických rozhovorů, audiovizuálních dokumentů a umělecké, beletristické reflexe. Díky této pestré škále zdrojů seminář otevře možnost nahlédnout na aktéry v osobní, intimní rovině – s jejich dilematy, pochybnostmi, prožíváním – a ukázat jejich každodennost s rysy, které lze pokládat za typické právě pro toto společenství. Jeho charakter dobře vyjadřuje metafora sítě, založené na důvěře a solidaritě. Detailněji bude tematizována role bytů a domácností jako osa těchto sítí, formy komunitního soužití a genderové fungování chartistického společenství. Zvláštním tématem pak je rodinný život: Jak prožívali četná uvěznění chartistů jejich nejbližší? Jak bylo možné v těchto podmínkách plnit rodičovskou roli? A především jaká byla zkušenost dětí, které v tomto prostředí vyrůstaly a dospívaly?
Vystupující: Marta Edith Holečková (ÚSD AV ČR)
Komentují: Barbora Čiháková (ÚČL AV ČR) a Nikola Balaš (EÚ AV ČR)
Březen
Československá cesta do sovětského bloku. Byla alternativa?
Proč se Československo po 2. světové válce začlenilo do sovětského bloku a „železná opona“ se spustila na jeho západní hranici? Vzdor zažitým mýtům se o tom nerozhodlo na žádné z velmocenských konferencí, nýbrž primárně v důsledku snahy československých představitelů zajistit bezpečnost státu před opakováním německé hrozby aliancí a mnohostrannou spoluprací se Sovětským svazem. V rámci dlouhého procesu, jenž má své kořeny již ve zklamání z postoje západních mocností v roce 1938, stanulo československé vedení v exilu i po osvobození na vícero důležitých křižovatkách, na nichž se ovšem vždy znovu a znovu rozhodlo vyhovět sovětským „přáním“. Až únor 1948 znamenal definitivní konec iluzí, že výměnou za stoprocentní loajalitu na mezinárodní scéně bude sovětské vedení tolerovat pokračování vnitropolitické demokracie v ČSR. Měl tento výsledek reálnou alternativu? Do jaké míry lze srovnávat československý vývoj se zkušeností dalších zemí střední a východní Evropy? Kterých kroků se mohli či měli nekomunističtí politici v čele s prezidentem Benešem vyvarovat, jestliže si přáli zachování nezávislého a demokratického Československa, a naopak které principy měli v takovém případě bezpodmínečně hájit? A jakou úlohu na cestě Československa do sovětského područí sehrály západní velmoci? Tyto komplexní otázky se pokusí zodpovědět další ze seminářů ÚSD.
Vystupující: Vít Smetana (ÚSD AV ČR)
Komentují: Oldřich Tůma (ÚSD AV ČR) a Jiří Friedl (FF UK)
Únor
Postaveny navzdory. Římskokatolické sakrální stavby v českých zemích vybudované mezi lety 1948 a 1989
V Československu bylo od konce 40. do konce 80. let 20. století postaveno několik sakrálních staveb římskokatolické církve, a to navzdory útlaku namířenému proti této instituci a jejím představitelům. Ve zmíněném odvětví stavitelství tedy existuje velmi omezená, ale přesto patrná a do veřejného prostoru – zejména lokálního a regionálního – vyzařující kontinuita. Téma nabízí několik vrstev a seminář se primárně zaměří na dvě z nich: rámec českých církevních dějin a rámec vývoje architektury a urbanismu. V jakém širším kontextu došlo k postavení liturgických prostor? Co konkrétně znamenalo úsilí o vlastní kapli či kostel pro místní komunitu? Za jakých okolností se historickým aktérům podařilo prosadit jejich záměry? Kdo zpravidla stál za ideou novostavby? Kdo naopak vystupoval proti její realizaci, respektive konsekraci? Těmito a dalšími otázkami se budeme zabývat na našem únorovém semináři.
Vystupující: Michal Sklenář (Ústav pro studium totalitních režimů)
Komentují: Barbora Spalová (FSV UK) a Anna Boučková (FF UK)
Leden
East German Students as Actors of Transformation 1987-1992
The talk explores ambiguities of students’ engagement during the political changes in East Germany around 1989. The role of students in the peaceful revolution is highly disputed. According to sociologist Wolf Lepenies, ‘students in the GDR were by no means the spearhead of the revolution’. Likewise, social scientist Hans-Hermann Hartwich claimed that ‘absolutely no ideas or initiatives for reformation’ had come from students. By way of contrast, student activists such as Peer Pasternack, Malte Sieber and Ronald Freytag question the ‘myth’ of inactive or indifferent students. These contradictory views are indicative of the paradoxical nature of revolutionary transformation. Revolutions mobilise masses eager to overthrow the social system but many of those who set out for change are part and parcel of the old system. Therefore, changing the system creates conflicts. Tainted with subconscious remnants of the old system, slowed down by the persistence of habits, conventions and beliefs, protagonists of change sooner
or later become victims of the revolutionary dynamics. This might explain why revolutionary students founded student councils in many East German universities in November 1989 but opposed the policy of ‚Abwicklung‘ (winding-up) in 1991. This talk will discuss the process of student mobilisation, self-organisation and protest with focus on the ‘Martin-Luther-Universität’ Halle-Wittenberg.
Vystoupí: Udo Grashoff (Hannah-Arendt-Institut für Totalitarismusforschung, TU Dresden)
Komentují: Petra Schindler-Wisten a Martin Pácha (oba Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, v. v. i.)
Anotace seminářů z let 2002–2024 naleznete ZDE.